Blahoslav Kříž

Dramaturgové, střihači, hudební režiséři, ruchaři a další

Blahoslav Kříž

Příspěvekod Historik » 10 čer 2012 22:35

Blahoslav Kříž.jpg
Blahoslav Kříž.jpg (30.99 KiB) Zobrazeno 2448 krát
Narozen: 9.11.1929, Praha
Povolání: střihač filmového dabingu, později titulkář (oficiální označení pracovní pozice znělo snímač titulků, později mistr obrazové úpravy), fakticky šlo o autora nebo hlavního spoluautora, scénáristu, kameramana a režiséra obrazových úvodních a závěrečných titulků zahraničních filmů, dabovaných ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů, pozdějším Filmovém studiu Barrandov Dabing.
Po absolvování Masarykova reálného gymnasia v Křemencově ulici v Praze se rozhodoval, zda se v dalším vzdělání věnovat hudbě nebo filmu. Nakonec se rozhodl pro film a byl přijat na Akademii múzických umění v Praze, obor režie. Po čtyřech semestrech byl však snížen počet studentů režie ze 14 na 6 a přednost dostali zejména zahraniční studenti (z československých pak Milan Vošmik, Jaroslav Šikl a Petr Solan). Jeho pedagogy byli m.j. Václav Krška, A.F.Šulc, Karel Höger, Vítězslav Vejražka, Jan Kučera a další. Nastoupil proto jako asistent střihu a asistent produkce v Krátkém filmu, ale asi za tři měsíce byl povolán na základní vojenskou službu. Tam se věnoval zejména sportu a hudbě, hrál v hudebních skupinách, zpíval ve sborech a vojenský sbor také příležitostně dirigoval. Po vojně se nadále věnoval hudbě jako hudebník i zpěvák v Pěveckém souboru S.K.Neumanna, stále však pomýšlel na návrat k filmu.
V roce 1954 se m.j. ucházel o místo asistenta střihu ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů, ale nebyl přijat. Náhoda tomu chtěla, že za několik dnů jedno vystoupení pěveckého souboru náhodou navštívil vedoucí studia Vojtěch Trapl. Ten ho poznal, pozval do své kanceláře a nakonec přijal na místo dabingového asistenta střihu. Od roku 1954 tak Kříž pracoval v dabingových střižnách v Hostivaři pod vedením prvních dabingových střihačů Ferdinanda Kursy, Josefa Seidla, Josefa Bartáka, Antonína Štrojsy a dalších. Asi po půl roce začal pracovat jako samostatný střihač, ale jako služebně nejmladší pracoval zatím jen na krátkých a dokumentárních filmech (v době přímého nahrávání "na světlo", tedy na nepřehratelnou optickou zvukovou stopu, bylo třeba z úsporných důvodů nahrávat jen malé množství pokusů smyček a synchronizaci bylo třeba docilovat ručním dostřihem, jednalo se proto o náročnou práci).
Od zahájení novodového dabování filmů v Československém státním filmu v roce 1949 byly úvodní a závěrečné titulky pro dabované filmy objednávány a vyráběny v Trikovém oddělení Filmového studia Barrandov. Jednalo se však o velké oddělení s mnoha jinými a důležitějšími úkoly pro československý film a výroba titulků trvala nezřídka dva měsíce, zatímco vlastní dabing byl vyroben za několik dnů. Někdy se také stalo, že v době dodání materiálu do dabingu už měl Československý státní film a později Ústřední půjčovna filmů vytištěny plakáty a stanoven jen těžko překročitelný termín premiéry. Kromě toho byla výroba v Trikovém oddělení velmi drahá.
Tuto neúnosnou situaci se rozhodl radikálně řešit až nový vedoucí Studia pro úpravu zahraničních filmů František Sander. Ten se rozhodl založit vlastní titulkovací pracoviště a jeho vybudováním pověřil právě střihače Blahoslava Kříže. Sanderovo rozhodnutí bylo zřejmě vedeno tím, že Kříž studoval režii, absolvoval večerní školu filmové tvorby ve dvou oborech se specializací na střih a kameru a zároveň byl zdatný hudebně, což mu mělo pomáhat při zajišťování souladu obrazu a zvuku, který pod úvodními a závěrečnými titulky tvořila zejména titulní hudba.
Titulkovací pracoviště bylo zřízeno v roce 1956 v suterénu nahrávacího studia Sport na Smíchově, resp. přesněji řečeno v bývalé prádelně ve sklepě sousedního domu (pohledově vpravo od vchodu do studia Sport). Jednalo se o malý suterenní prostor o velikosti asi 3x4 metry, kde pak byly v letech 1956-1991 vyrobeny (s výjimkou titulků provedených spodní projekcí přes dějový obraz, které se vyráběly ve Filmových laboratořích Barrandov) všechny úvodní a závěrečné titulky česky dabovaných zahraničních filmů vyrobených ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů a pozdějším Filmovém studiu Barrandov Dabing pro filmovou distribuci nebo zakázkově pro Československou televizi.
Kříž nejprve opatřil techniku, zejména trikovou kameru Askania z konce 20.let (!), na níž pak byly až do roku 1991 natočeny všechny zmíněné titulky, dále pak stříhací stůl Klang a převíječku. Po různých továrnách také sháněl kovový materiál na konstrukci stojanu kamery, která musela být např. při snímání kreseb poměrně blízko snímanému objektu, ale např. při snímání sázených titulků byla vysunuta až ke stropu.
Titulkování dabovaných filmů probíhalo zprvu bez obtíží. Většina filmů byla černobílých, do kopií bylo povoleno střihově zasahovat a titulky byly řešeny stále jako v začátcích filmu jako samostatné bloky na začátku a případně i na konci filmu. Tyto bloky se odstřihly a nahradily českými titulky, které svým řešením originál buď napodobovaly věrně nebo volně nebo vůbec ne.
Situace se však komplikovala na přelomu 50. a 60.let, kdy začaly převládat filmy s titulky exponovanými přes dějový obraz (např. Poklad na Stříbrném jezeře). K pochopení práce titulkáře je třeba zodpovědět dvě otázky: proč se ve filmech neponechaly titulky originální a proč se české titulky neexponovaly přes dějový obraz jako v originále.
Jednak nahrazování originálních titulků titulky dané země bylo běžnou praxí od začátků filmu, která se uplatňovala v "dabingových zemích" (státy, které alespoň část zahraniční produkce dabovaly) u dabovaných filmů, ale v mnoha státech i u filmů titulkovaných. Přitom docházelo k úplnému či alespoň částečnému nahrazování originální titulků. Je však otázkou, do jaké míry tato praxe přetrvávala v českém dabingu z druhého důvodu déle, než musela. Tímto druhým důvodem byla směrnice Československého státního filmu, podle níž musely být ze zahraničních dabovaných filmů kromě cizojazyčných dialogů odstraněny i cizojazyčné texty. Tato zásada byla opouštěna jen velmi pozvolně až od poloviny 70.let v případě titulků, jejichž náhrada by byla mimořádně obtížná (např. Velký blondýn s černou botou). Titulky provedené místo v obrazu zvukem, tedy čtené titulky, začaly převládat až v druhé polovině 80.let a v první polovině 90.let se až na malé výjimky (např. Princezna a žabák) staly a dosud jsou téměř výlučnými.
Možnost vexponování českých úvodních titulků do dějového obrazu byla závislá na mezinárodních podkladech. Tak jako pro dabing samotný měly být dodány mezinárodní zvukové pásy (hudba a ruchy nesmíchané s originálními dialogy), pro výrobu úvodních titulků měly být dodány tzv. mezinárodní podklady, tedy obrazová kopie bez originálních titulků. Tento podklad pak umožňoval vložení českých titulků více či méně podobným způsobem jako v originále. Mezinárodní obrazové podklady však v řadě případů nebyly k dispozici. Buď nebyly některými společnostmi vůbec vyrobeny nebo nebyly zakoupeny z důvodů finančních (platily se zvlášť, zejména u produkce tzv. nesocialistických států se tak šetřily devizové prostředky) nebo nebyly použity z časových důvodů (tyto titulky se vyráběly ve studiu Sport, ale s dějovým obrazem se spojovaly dvojexpozicí opět až ve filmových laboratořích, kde se na výrobu čekalo až několik měsíců a byla až mnohonásobně dražší než u titulků vyrobených kompletně ve studiu Sport). Pokud bylo možné do mezinárodního obrazového podkladu střihově zasahovat, mohly z něj být bez spolupráce s laboratořemi využity alespoň části, i když se titulky přes něj neexponovaly (např. Obklíčeni slony). Někdy však byl mezinárodní podklad jen zapůjčen. Nesmělo se do něj střihově zasáhnout a byl tak nepoužitelný.
Náhrada originálních titulků přes dějový obraz titulky na jiném pozadí byla někdy snadná, neboť děj probíhající pod titulky nebyl podstatný. Někdy ale byla náhrada velmi obtížná. Např. ve filmu Deset malých černoušků se divák jen během děje pod úvodními titulky dozví, že následující děj se bude odehrávat ve vile na těžko přístupné hoře (http://www.youtube.com/watch?v=JN_kmaMs ... re=related). Tento děj bylo třeba nahradit vhodným snímkem, který tuto situaci divákovi ozřejmil. Velmi často probíhala pod úvodními titulky hudba s ruchy nebo jen ruchy, spojené s děním v obraze. Tyto ruchy by v řadě případů divákovi nic neřekly a byly by proto rušivé. V těchto případech byla nutná spolupráce se zvukaři, kteří vyhledali vhodnou hudbu na jiném místě (obvykle na konci filmu) nebo případně i hudebními režiséry, kteří vybrali jinou vhodnou archivní hudbu nebo výjimečně zrekonstuovali do not původní hudbu a tu znovu nahráli s hudebníky nebo i zkomponovali hudbu vlastní.
Všechny vznikající obtíže se dařilo překonávat zejména nápady a dovedností Blahoslava Kříže. Jen málokdy dostával titulkář nápady a návody od režiséra, který se zabýval výlučně zvukovou stránkou dabingu. Většinou si musel poradit sám, neboť v dabingu byl jediným, kdo se zabýval složkou obrazovou. Musel se s filmem seznámit, navrhnout řešení, zadat je spolupracujícím kresličům a poté je realizovat. Dlouhé debaty o tom, jak řešit složité případy, často končily slovy „Slávku, vybrusli z toho, jak můžeš“ nebo „on si Kříž už nějak poradí“.
Blahoslav Kříž vybudoval velký archiv obrazových materiálů použitelných pro titulkování – různé barevné papíry, struktury (koženky, látky, akvarelové nátupy), kalendáře a reklamní plakáty z oblasti přírody, cestovního ruchu, gastronomie a také vlastní fotografie, jichž pořídil tisíce na svých cestách po celém světe s pěveckým souborem. Tento obrazový materiál zahrnoval různá místa, předměty a nálady, jako např. bezmračnou oblohu symbolizující optimisnus a radost, zataženou oblohu naznačující chmury, zašpiněný obraz naznačující v italských filmech poskvrněnost mafie. Nejednou musel konzultoval použití podkladů i s odborníky. Např. bylo třeba nahradit pohled na krajinu v jedné adaptaci románu Karla Maye. Kříž nalezl vhodnou fotografii, ale raději se šel poradit na Geologický ústav Akademie věd, zda charakter hor odpovídá USA nebo alespoň Jugoslávii, jde se většina "mayovek" natáčela.
Na konci 60.let, snad v souvislosti se zvýšením kapacity barrandovského dabingu otevřením druhého nahrávacího studia Sparta v Michli, začaly se v podkladech pro titulky objevovat chyby. Jednalo se většinou o špatný opis z originálu překladatelem, který při kontrole nezachytila ani dramaturgie (např. více chyb v titulcích filmu Dumbo). Šlo o chyby v profesích (např. autor námětu byl označen jako skript), chyby ve jménech tvůrců a někdy i chyby ve jménech tvůrců dabingu. Jednou se např. podařilo poženštit jméno herce přechýlením –ová a do studia Sport dorazil rozzlobený muž z jugoslávského vyslanectví, že ona žena je ve skutečnosti dvoumetrový chlap. Kříž proto začal provádět vlastní kontrolu textů, při níž nezřídka konzultoval s jazykovědci.
Dílo Blahoslava Kříže v obrazové složce českého dabingu si zaslouží podrobného zpracování a docenění. Bez dokonalé znalosti situace v zahraničí je obtížně hovořit o jeho bezvýhradné výlučnosti. Ze znalosti mnoha cizích kinodabingů i dotazů, které v té době vznášeli pracovníci barrandovského dabingu v zahraničních studiích, se však zdá, že Křížova práce byla jedinečná v rámci dabingových zemí a možná i celé Evropy. Za zmínku stojí zejména jeho smysl pro rytmus daný hudebními schopnostmi, soulad obrazu s hudbou a případně ruchy a zejména soulad jednotlivých slok titulní hudby – pokud to bylo ovšem možné - s bloky titulků (bloky rozumíme skupiny titulků obsahující tvůrce filmu, herce, dabéry a tvůrce dabingu).
Kříž skončil svou činnost v dabingovém titulkování ve věku 62 let v roce 1991. V této době se projevil silný nedostatek práce filmového dabingu klasickou kinematografickou technologií. Bylo opuštěno studio Sparta a následně i studio Sport. Barrandovský dabing se přestěhoval nejprve do Hostivaře a následně na samotný Barrandov, výroba kinodabingů klesla na minimum, zakázkový dabing pro Československou televizi zanikl, dabingové zakázky se soustřeďovaly zejména na technologii VHS. To už je však jiná kapitola českého filmového dabingu.
Výjimečně se Kříž objevil i v dabingu samotném, zejména pro své hudební schopnosti a jazykové znalosti. Např. ve filmu 800 mil na Amazonce za jednu postavu píská, v jiném filmu dabuje Inda, který mluví špatně anglicky.
I když Kříž byl hlavním tvůrcem titulků, měl řadu spolupracovníků z řad kresličů písma, neutrálních podkladů i obrázků. Prvními Křížovými spolupracovníky z řad kresličů byli Richard Bláha (např. Četník ve výslužbě, Tonoucí se stébla chytá, Méďa Béďa, Zloděj z Bagdádu), pan Zapletal, který se však od poloviny 60.let věnoval jiné výtvarné práci, později se připojili Olga Čivrná-Fischerová (např. Krysy z temnot), Pavel Linhart (např. Roztržitý, Stepující stonožka, Zvíře), Robert Pelauch, Irena Holičová, Helena Dubová, pan Černoušek, paní Jelenová a další, k několika filmům si titulky nakreslil i sám Blahoslav Kříž.

Dílo:
Kromě titulků provedených spodní projekcí (barevné titulky přes dějový obraz, např. Něžné kuře, Ty, já a tvůj manžel, Svatý rok) všechny obrazem provedené úvodní a závěrečné titulky česky dabovaných zahraničních filmů vyrobených ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů Praha a Filmovém studiu Barrandov Dabing v letech 1956-1991 a některé úvodní a závěrečné titulky slovensky dabovaných zahraničních filmů vyrobených ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů Bratislava a Slovenské filmové tvorbě Bratislava Dabing.

Další informace budou postupně zpracovány v tématu Úvodní a závěrečné titulky dabovaných filmů a u samotných filmů:
Brooklynský klub vrahů
Cartouche
Grand restaurant pana Septima
Návrat Velkého blondýna
Obklíčeni slony
Vinnetou
Vinnetou - rudý gentleman
Vinnetou - poslední výstřel
Historik
 
Příspěvky: 3334
Registrován: 17 lis 2009 18:59
Bydliště: Praha

Zpět na Ostatní

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník







Edna.cz - seriály a titulky
Filmtoro - filmy online

SerialZone.cz - seriály