Dobrý večer, dovolte mi ještě jednou reagovat a omlouvám se předem, pokud jsem někoho špatně pochopila.
Lukiz: Vaše oprávněná poznámka o stoupající ceně housek aniž by stoupla i jejich kvalita opomíjí fakt, že léty vzrostly na její výrobu náklady. Zvyšují se ceny energií atd., zvyšují se náklady i studiím, ale nám také. Ale nám za ta léta pomaloučku polehoučku neustále stoupá objem práce nacpaný do jedné hodiny a rozpočty stále klesají. Studia musí pak film nadabovat s méně herci, kteří pak dělají několik postav najednou, přesně jak píše Dan Němec, aby ten pokles byl menší a ne tak drastický. A tím je bit divák už léta.
O snížení rozpočtů na herce jsme se nedovídali oficiální cestou, nevím o tom, že by je nějaká televize s námi někdy konzultovala, ani ze slušnosti nám tento fakt předem neoznámila. O tom jsme se dověděli buď z kuloárů, nebo až přímo na místě po výkonu při podpisu smlouvy. „Omlouváme se, ale z toho a toho důvodu jsme nuceni snížit herecké honoráře, děkujeme za pochopení“ se nikdy nestalo, ale stalo se „hercům jsme snížili honoráře o 10%“. Po natočení díla a stížnosti na nižší honorář vás v horším případě produkční buď přímo seřve, co jako chcete, nebo vás zasáhnou psí oči nešťastné produkční, která za to pochopitelně nemůže, a vy to ze slušnosti podepíšete, protože jí nechcete postavit do situace, aby narychlo sháněla někoho jiného, a nechcete tomu vystavit ani režiséra a zvukaře, mj. i proto, že mají termín odevzdání, i když to vůbec není vaše starost. Takto dlouhá léta my vycházíme studiím vstříc, že jsme se většinou snažili mít pochopení, ale teď už je to neúnosné, nevyplatilo se nám to. (O VZÁJEMNÉM vycházení vstříc se ještě rozepíšu, Emocko). Produkční vám pak sice třeba i nějakou stokorunu příště přidá, ale za chvíli se zase vše vrátí do starých kolejí. A když chcete víc nebo aspoň to, co jste měli před tím, leckde vás vyprovodí se slovy, že za vámi čeká deset dalších, případně že maminky na mateřské si jistě také rády zadabují, podobných příběhů kolují mraky. Naznačí vám, že máte držet hubu a krok, nebo už si neškrtnete. A protože my si škrtnout potřebujeme, protože živíme sebe a rodiny, většinou tomuto tlaku podlehneme. A když nepodlehneme, s pár studii se rozloučíme, ale ne každý z nás si může dovolit rozloučit se s 12 studii z 15. Já mám osobní zkušenost, kdy mi nevyhovoval honorář, produkční neměla pravomoc mi přepsat smlouvu, šla jsem tedy za vedením studia, kde mi smlouva byla změněna (šlo prosím asi o 200.-Kč), ale protože jsem byla takto „drzá“, dostala jsem v tomto studiu stopku a režisérům, kteří mě chtěli obsadit bylo sděleno, že v daný termín „nemůžu“.
Bývalý Dabér: Tím jsem doufám trochu osvětlila, jaký může být na nás vyvíjen tlak ve studiích. V praxi to totiž moc nefungovalo tak, jak píšete.. „máme pro vás práci za tolik na tak dlouho, chcete, nechcete“. Tohle se poměrně blbě řeší, když vám sníží rozpočet v průběhu seriálu, kdy se vám z ceny pro tento projekt dosud obvyklé stane něco jiného. Každý z nás někdy zažil, že jim to hodil na hlavu a nechal se přeobsadit, ale většinou jsme právě studiu vyšli VSTŘÍC a seriál dodělali i za změněných podmínek. Nutno podotknout, že díky celému humbuku okolo agentury, se mění komunikace se studii a ta si začínají dávat pozor, aby hercům dopředu říkala, o jakou práci jde a kolik na ní mají peněz. A pak to může fungovat na principu ber/neber.
Dále píšete, že pokud nechci pracovat za tyhle peníze, tak ať za ně nepracuju. To by pro mě ale znamenalo nepracovat téměř vůbec. Proboha, proč bych to dělala? Mám zavřít „svou firmu“ a jít na pracák? Ona se práce jen tak válí na ulici a čeká až o ni zakopnu? Já umím právě toto a tu práci mám ráda, ale chci nějaká pravidla a stanovené podmínky. Oboustranně dohodnuté, ne jako dosud, kdy bylo zhola nemožné zasáhnout do smlouvy, kterou mi předložilo studio. Zaběhnutý systém, kde téměř žádná pravidla neplatí, sice studiím vyhovuje, ale zkrátka dlouhodobě nevyhovuje mně. Vyhrožování a nátlak na kolegy? Kde jste přišel k téhle informaci? Ano, atmosféra je teď velice vypjatá a nezřídka někomu povolí nervy, ať už hercům, produkčním nebo majitelům studií. Netvrdím, že k tomu nikde nedošlo, ale jde o chvilková osobní selhání konkrétních jedinců, rozhodně ne o strategii HA nebo agentury. A prosím, nemyslím si, že je relevantní srovnání s jinými obory, každý obor má svá specifika, své ceny obvyklé. A právě dosud (!) většina z nás dělala za stejné peníze nehledě na rozdíl v kvalitě. Herci zastupováni agenturou mají své individuální ceníky dle toho, jak si cení své zkušenosti.
Slipio: Také bychom rádi, aby to šlo méně drasticky.., ale z výše uvedeného, je doufám trochu jasnější, jak je to celé složité.
Nitram: Koryta? Jsme snad politici, které platíte ze svých daní? A koryta zadavatelů vás netrápí? Uvědomte si, že komerční televize jsou živy z reklam a vše okolo, ať už vlastní tvorba nebo ta převzatá ze zahraničí, je jen „vata“ mezi reklamními bloky, která musí spoustu TV stanic v podstatě obtěžovat. Ale divák se nedívá na TV kvůli reklamě, ale právě kvůli té vatě. A na ní já se svou prací, a mnoho dalších, podílíme, a zadavatel z reklamy na základě sledovanosti té vaty pak má zisk. Já jsem nucena prodat zadavateli svá práva, aniž by kdokoli se mnou řešil náležitosti tohoto prodeje. Můj produkt navíc neztrácí na hodnotě a není potřeba do něj již dále investovat. Navíc jej může zadavatel prodejem konkurenci dále zpeněžit. Zadavatelé snižují rozpočty, studia jsou nucena ořezávat obsazení a to se vše odrazí v kvalitě. Film můžou mluvit sebevětší borci, ale když budou mluvit pět postav najednou, stejně z toho bude paskvil. Na produktu mé práce zkrátka majitelé licence dále vydělávají. Až se na televizi přestanete dívat, klesne sledovanost a přijdou o peníze. A o ty jim jde v první řadě, o kvalitu až v té druhé, logicky, máme kapitalismus a nejdříve se musíme všichni uživit.
Vadí vám, že jsme měli to štěstí a můžeme dělat práci, v níž si lze vydělat 1000.-Kč za hodinu? Co vám na to mám říct? Strašně nerada bych použila slovo pro jednu tak typicky českou vlastnost. Vadí vám, že si někdo vydělá víc než vy? Že má soused lepší auto? Nelze poměřovat různé obory pouze penězi. Kupříkladu práci mně a třeba zvukaře, která je časově mnohem náročnější a též vyžaduje stoprocentní koncentraci. Ale já zvukař nejsem, a nemohu za to, jak jsou obecně ceny nastavené v jeho povolání. Dále podle mě nelze srovnávat práci zaměstnance a práci OSVČ na volné noze. Nikdy nevím, kolik budu mít příští měsíc práce, když dostanu seriál, jestli moje postava nezemře. Z podstaty svého povolání nemůžu vyrábět do skladu a pak nabízet k prodeji, nemám placené volno, a když odjedu, nemůžu zde nechat hlasivky, aby vydělávaly i v mé nepřítomnosti. Nemám pravidelný plat, nemám ho většinou ani do měsíce na účtu. Ano můžu si vydělat mnohem víc, než zaměstnaný produkční, ale příští měsíc si také můžu vydělat třetinu. Ano, říkám nahlas, nestačí mi 1000.-Kč za hodinu, pokud za tu hodinu musím namluvit nespočet rolí do 10-ti dílů seriálu nebo hlavní roli ve filmu, z důvodů uvedených výše. A nesedím v kanceláři 8h denně, abych si domů odnesla každý den 8 000.-. Takže argument zaměstnaných lidí, ať je mi sebevíc líto, že také nejsou ohodnoceni spravedlivě, opravdu nemůžu poměřovat se svým nejistým povoláním. Ač tohle slýchám i od produkčních, většina jich rozdíl mezi pozicí zaměstnance a OSVČ chápe.
Filip: Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Já také nevidím důvod vyklidit pozice jenom proto, že jsem nespokojená s mým honorováním a „zkrachovat“ a jít dělat něco jiného.. Proto máme často strach individuálně odmítnout práci, protože víme, že si tím nijak nepomůžeme, protože se najde levnější kolega, stejně jako si zadavatel najde levnější studio. Bojíme se všichni stejně.
Nad: Do mnoha studií už dlouho nechodím, ale nejde jen o ta, která dumpovala ceny, když vynechám všechna ta, která mě, jak píšeš, odírají, zbudou tři, čtyři. A ta mě v nárazovosti práce, která je běžnou součástí téhle branže, prostě neuživí. Individuální boj a statečnost prostě nemá efekt. Nevěřím zkrátka tomu, že když se 100 herců domluví na bojkotu určitého studia, že to z nich polovina neporuší. Přijde nabídka na seriál a slabší povaha podlehne. Bylo by to super, ale je to podle mě strašně nejistá strategie. A za sebe říkám, že chci, aby byla nastavená pravidla (teď nemluvím o financích), a chci, aby fungovala všude. Ne jen tam, kde se k nám léta chovali jako k hnoji, ale i ve slušných studiích, abychom to s nimi nemuseli řešit třeba za rok. Teď mě asi vy, slušná studia, ukamenujete, ale ona slušnost nemá být nějaký luxusní nadstandard, ale naprosto běžná věc. A tím myslím dobu před 1. květnem, za normálního běhu věcí, nemluvím o tom kdo je a kdo není slušný teď, v emočně vypjaté době. A nemáme agenturu, aby nám zajišťovala práci, ale proto, aby nám pomohla prosadit nějaké mantinely. Byly bychom se rádi obešli bez ní, ale individuálně se nám dlouhodobě nedaří.
Emocko: Vám jsem odpověděla soukromě na Váš první příspěvek, ale nijak jste nereagoval. Ohledně napadení z kartelové dohody. Točíte se na slově „napadení“, možná mohl Z. Hruška zvolit jemnější výraz, ale nedělejte si iluze, že nám to studio z lásky k nám zaslalo varování, chtělo nás pouze umlčet. Ano, díky bohu za to, že tak učinilo, i když úmysl podle mě nebyl míněný pro naše dobro. Za ponižující považujeme způsob jednání s námi všeobecně, to, že nás tlačí do kouta ne volný trh a nabídka a poptávka, ale věty typu „jak chceš, tady už si neškrtneš“, „tobě se ten honorář nelíbí? Vezmu si lidi z ulice, ty taky uměj číst“, že se domluvím předem na honoráři na castovanou roli, a až v tramvaji zjistím, že protože jsem skončila o 10 minut dřív, stálo produkční za to, dát mi o 100.-Kč méně, ač jsme jasně byli domluveni jinak, že se často z režie musí volat produkci, než tam dojdu, kolik času jsem u mikrofonu strávila, a že jsem bita na tom, že jsem schopná umluvit to rychleji atd., jen pár příkladů za všechny. 1000.- za práci kterou byste nemuseli vzít? Nevzít ji často znamená nedostat už nikdy žádnou, bohužel, to je v některých studiích běžná praxe. O obsazení dávno nerozhoduje režisér svobodně, je nepranýřujte, viz. přeobsazení ve Velkolepém století, to, jak je tenhle seriál zpatlanej z pár lidí, když postav je mnohem víc, není jeho vina.
Vycházení vstříc: Já nemám nárok odjet na dovolenou? Předtáčí se kvůli studiím, ne kvůli nám, oni práci potřebují odevzdat a televize odvysílat, já bych to klidně natočila až po návratu, mě to přece zajímat nemusí, to není můj problém. Vždycky jsme se s každým produkčním na termínu domluvili a vycházeli si vzájemně vstříc, kde jste tohle proboha slyšel? Tohle by žádný produkční nikdy z úst nevypustil. Když se točí ve svátek nebo o víkendu nebo pozdě večer, to není vycházení vstříc? Dovolené hlásíme dopředu maximálně, jak to jen jde, snažíme se plánovat si je tak, aby se produkční nedostali do problému, a kolikrát se i dřív z ní vracíme. Když studia nedodržují splatnost, kterou máme ve smlouvě, a já mám ze zákona nárok chtít po nich penále z prodlení, aniž bych to někdy proti nim použila, to není vyjití vstříc?
Jaký konkrétně Vy k nám hercům máte vlastně vztah? Jsme považováni ještě za lidi nebo jsme jen mluvící stroje, jejichž smyslem existence je namluvit film, ke kterému se svalíte večer u televize? Namluvit ať se děje co se děje, pokud možno co nejlépe, ale jestli k tomu máme vůbec dostatečný prostor po všech stránkách, už je Vám jedno? Chcete full servis, pro který nemusíte Vy udělat vůbec nic.
Nobody: Naprosto odmítám, že by někdo házel špínu na ostatní profese. Produkčních je mi velice líto, protože jsou v klinči ze dvou stran, od nás a i od svého vedení a věřte, herce to nijak netěší.
Dane: Hned v druhé větě píšeš odvěkou pravdu, která za normálních podmínek asi i funguje. Když za Tebou přijde vedení studia, ve kterém pracuješ, že Ti sníží peníze (aniž by Tě bralo jako obchodního partnera a vůbec to s Tebou projednalo), vážně jsi tak svobodný, že se můžeš rozhodnout to nepřijmout? Živíš přece rodinu a oni to vědí. A tak Tě tam potkávám pořád
. Jinak obecně v něčem s Tebou souhlasím, v něčem zase ne. Nejsem si jistá, že k přeobsazování došlo u Vás vždy v návaznosti na komunikaci s agenturou, to bych si musela ověřit, ale fakt je ten, že všichni, co do ní vstoupili, přeobsazeni byli.
V agentuře je aktuálně asi 140 jmen, ale práci nedostávají i mnozí ti, kteří v ní nejsou, protože se zachovali kolegiálně a odmítli převzít práci po kolezích, kteří byli mnohdy pro pouhé členství v agentuře vyškrtnuti z obsazení, aniž by je někdo s agenturou řešil.
Chtěla bych poděkovat těm z branže, kteří se pod svůj příspěvek podepsali jménem, protože pod anonymní přezdívkou umí nadávat a používat vykřičníky každý a já to považuji za nesportovní. Díky Dane a pane Balcárku. A děkuji za projevenou podporu těm, kteří alespoň trochu chápou, o co se snažíme.
Omlouvám se za délku a dobrou noc
N.V.
Ale v Praze je to dost podprůměrný plat.
