Kontaktní zvuk vs postsynchron u orig. stopy

[Fricoolinek]

Nevíte, je trendem v dnešní době spíše postsynchorn nebo naopak zachycování zvuku přímo z placu na mikrák na klandru?

Osobně je mi tak nějak lidsky "sympatičtější" kontaktní zvuk. No ale pokud se dělá postsynchron, tak na placu se obvykle ty texty dialogů stejně nalmluví, aby to pak dobře sedělo nebo se skutečně jen mlčky hýbe rty?

[Fricoolinek]

Po pěti letech bych toto téma rád ještě otevřel s podotázkou - jste schopni u českých filmů obyvkle rozeznat kontaktní zvuk a postsynchorn? Mimo scény, kdy je jasné, že instalace zvukové techniky by byla nemožná....

Hrozně se mi v tomto líbily exteriéry z Nemocnice na kraji města, kdy zvuk sbíral přímo z místa. Takovíé krásně nesterilní.

https://www.youtube.com/watch?v=UlNKItG_-O0

[Džejňulka]

Já si pamatuju, že jako dítě jsem poznala v Rodinných poutech, když byla nějaká scéna z nějakého důvodu udělána v postsynchronech, protože to znělo hrozně uměle oproti jiným scénám. Ale doma mě moc nechápali.

[HonzaXXII]

Dneska by to možná leckde opravdu šlo poznat, protože postsynchron má stejný neduhy jako dabing - kolikrát jakoby to četli, projevy mají asi stejně emotivní jako roboti. Do devětaosmdesátého vyloučeno - oboje bylo dělaný tak, že když člověk zavřel oči, tak nepoznal jestli jde o dabovaný zahraniční film, náš film, nebo reportáž. Příklad z našich luhů a hájů třeba Slunce seno - pochybuju, že tam někdo pozná rozdíl mezi postsynchronem a kontaktním zvukem, který někde museli nechat, protože ty babky se potom samy ve studiu namluvit nemohly (s výjimkou Kelišové, ta je v nějakém dokumentu o natáčení vidět, jak ve studiu přemlouvá sama sebe, a podle Trošky byla talent od přírody - kdyby si toho všimli od dabingu, tak jsme mohli mít další dabingovou hvězdu ).

[o_ciz]

Nevíte, je trendem v dnešní době spíše postsynchorn nebo naopak zachycování zvuku přímo z placu na mikrák na klandru?

Osobně je mi tak nějak lidsky "sympatičtější" kontaktní zvuk. No ale pokud se dělá postsynchron, tak na placu se obvykle ty texty dialogů stejně nalmluví, aby to pak dobře sedělo nebo se skutečně jen mlčky hýbe rty?

Zachycení dialogu na place je vždycky upřednostňováno, protože obsahuje spontánní herecký projev a dělání postsynchronů znamená další finanční náklady (zaplatit čas ve studiu, herce...). Dneska se spíš používají mikrofonní porty schované pod oblečením, které ale mají dost sterilní zvuk, protože neberou tolik ozvěny z prostředí.

Přijde mi, že dialogy v moderních (hlavně českých) filmech jsou zbaveny jakéhokoliv charakteru prostředí a proto můžou znít jako postsynchrony. To samé platí i u dabingu, kdy většina mluveného slova zní naprosto sterilně, jako ze zvukově izolované místnosti. Pokud postavy nejsou například v nějakém velkém kostele, tak se ozvěna místnosti moc neřeší.