Jiný pramen však "tvrdošíjně" (opakovaně v půlročním horizontu) tvrdí, že režisérem české verze je
Pavel Blumenfeld. V průběhu výroby by to nebylo nic zvláštního, přidělené tituly se někdy přerozdělovaly, ale je to i v informaci po premiéře. Tak uvidíme, jestli má film dochovány úvodní titulky.
Údaje v českých úvodních titulcích odpovídají skutečnosti uváděné v recenzi Vladimíra Svitáčka (viz níže), že podíl překladatele a úpravce dialogů J.Z.Nováka na tomto dabingu byl natolik velký (zřejmě i ve výběrů dabérů a účasti při natáčení), že jej Václav Kubásek nechal zapsat jako spolurežiséra.
PICKWICKŮV KLUB V ČESKÉ VERSI
VLADIMÍR SVITÁČEK
Do našich kin byl uveden anglický film „Klub Pickwickovců", natočený podle stejnojmenného románu Charlese Dickense, který vypráví o podivuhodných dobrodružstvích, jež prožil předseda Pickwickova klubu pan Pickwíck se svými druhy Tupmanem, Snodgrassem a Winklem na cestách po anglickém venkově. Angličtí filmaři se pokusili se zdarem o filmový přepis některých slavných Dickensových románů, na příklad po druhé světové válce to byly filmy „Velké naděje", „Oliver Twisť' a nyní „Klub Pickwickovců". Autor našeho článku si všímá především českého přemluvení tohoto filmu.
...
Zvláštní pozornost tentokrát zaslouží převod do české verse. Považujeme za správné rozhodnutí Studia pro jazykovou úpravu filmů, že tento film byl dubbován. Ve většině scén je totiž těžiště uměleckého záměru položeno do dialogu. Nemáme to jistě za zlé autorům filmu, kteří takto velmi šetrně nakládali s lahodou Dickensových slov. Avšak čtenáři titulků byli by nutně ošizeni o leckterý žert, vtip, úsměv a hlubší pohled do nitra postav.
Těm, kteří pochybovali, že se podaří najít a vytvořit jak textový, tak herecký ekvivalent anglické verse, dalo české tlumočení „Pickwickova klubu" přesvědčivý důkaz o tom, že to jde. Už sám textový převod, jehož autorem jest J.Z.Novák, je kus dobré práce. Svědčí nejen o výrazové pohotovosti tohoto již zkušeného překladatele divadelních her, ale i o jeho jemném citu pro bohatou významovou i charakterisační škálu slovního bohatství češtiny. Uvědomujeme si to zejména u Jingleova partu. Zvláštní způsob téměř stenografického vyjadřování této figury, násobený krátkostí anglických slov, a tak pevně srostlý s živým, temperamentním projevem jejího představitele - to je jistě už v textovém převodu tvrdý oříšek. A ještě aspoň jednu poznámku k textu: překladatel výběrem slov a ponecháním původních vlastních jmen zachoval dialogu jeho dickensovsky anglický ráz. Divák má chvílemi pocit, že slyší angličtinu, které rozumí.
Tomuto záměru vyhověla i režie, jež měla šťastnou ruku už v obsazení. Předně tedy hlavní postava Pickwicka Bohuše Záhorského, který ve všech odstínech - od poloh měkkých, dojatých a přehnaně skromných, až k těm, kde se dovede po svém rozpálit pro právo a spravedlnost - všude dovedl zachovat v jemnosti odlišení účinnost originálu. Divák si jistě zapamatuje i Štěpánkova žalobce Buzfuze, jehož rozsáhlý sugestivní obžalovací monolog (dobře filmově zpracovaný) byl úkolem jistě obtížným, ale i vděčným. Jeho mistrný, falešně vznosný pathos s ozvukem soudní síně (místy zbytečné silným) ubíjel rozpačité svědky krupobitím slov. Nesporně ještě těžší úlohu měl tlumočník potulného herce, podvodníka Jingla. Václav Voska ji zvládl s podivuhodnou přesností, jež svědčí o svědomité přípravě. Požadavek (jenž by měl být ostatně běžný a samozřejmý), aby i dubbingový herec uměl svou roli zpaměti, byl tu jistě naprostou nutností. Jinak by herec tento skoro raketový dialog nezvládl. Tím však neoceňujeme jen jeho technickou dokonalost. To by bylo velmi málo. Při Voskové Jinglovi jsme si nejvíce uvědomovali onu radostnou skutečnost, že se herci i na své úkoly v dubbingu dívají jako na tvůrčí činnost, a ne jen jako na činnost řemeslnou a výdělečnou, že i dubbingový úkol může být a je úkol herecký. Totéž platí i o Chramostové tetě Rachel, o neodolatelném Winkleovi Ladislava Peška, o Benešově charakterisaci koženého Snodgrasse, o dobrosrdečném Tupmanovi Jaromíra Spala a dalších. Jmenujme z nich ještě aspoň Vášovou, Kopeckého, Steimara, Deyla, Jurdovou, Kreuzmanna, Filipovského a Pavlíka. Je to jistě i zásluha režie, která položila důraz na opravdu herecké a ne jen - jak bylo dosud obvyklé - mechanické přetlumočení textu.
Václavu Kubáskovi zajisté prospěla spolurežie překladatele J.Z.Nováka. Výsledek jejich práce, výkony herců, herecké obsazení, dobré převedení textu - to vše svědčí o velké péči, kterou naši pracovníci tomuto dubbingu věnovali. Lze si jen přát, aby tak byly nadále zpracovány i jiné filmy, určené k dubbování.
Film a doba, 1-2/1955, s.70-71.