Vladimír Menšík
Moderátoři: filip, ReDabér, palg, Pomajz
Vladimír Menšík
Narozen: 09.10.1929, Ivančice u Brna, Československo
Zemřel: 29.05.1988, Brno, Československo
Povolání: herec
Rodina: dcera Martina Menšíková
Ukázka dabingu:
(1968 - Přátelé kopretiny, autor Pan X)
DABING
FILMY:
1968 Přátelé kopretiny - Michel Serrault (inspektor Papin)
-------
1958 Rozdělené město - Ekkehard Schall (Dieter)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
POSTSYNCHRONY
FILMY:
1977 Což takhle dát si špenát - Michal Kocourek (Jaroslav Zemánek převtělený v chlapce)
SERIÁLY:
1979 Arabela - Milan Neděla (pan Majer proměněný v generála)
_____________________________
Posledni aktualizace 01.01.2020
(předchozí aktualizace 14.07.2015)
Naposledy upravil(a) Laik dne 21 kvě 2020 22:03, celkem upraveno 6 x.
Re: Vladimír Menšík
to jsem nevěl, že i Vladimír Menšík daboval. to musel být dobře nadabovaný film!
18.05.2008 – 07.05.2015
Re: Vladimír Menšík
Řekl bych, že je dobře nadabovaný.Budy píše:to jsem nevěl, že i Vladimír Menšík daboval. to musel být dobře nadabovaný film!
Vypadá to, že to je ale také jediný film, kde Vl. Menšík dabuje. Alespoň já o jiném nevím.
Re: Vladimír Menšík
Je to výborně nadabovaný film, Serraulta nadaboval skvěle. Mimochodem je to podle mě i jediný film, kde daboval Jan Libíček: http://www.dabingforum.cz/viewtopic.php?f=3&t=1060
Re: Vladimír Menšík
Nechci rozšiřovat klepy, ale následující informace může být zajímavá. Podle pamětníků spolupráce s tímto velkým hercem měl Vladimír Menšík jako rodilý improvizátor a komik "od přírody" velké problémy se cokoliv učit nazpamět a vícekrát opakovat. To byl také hlavní důvod, proč odešel z "opakujícího se" divadla a věnoval se téměř výlučně "jednorázovému" filmu a později televizi. Zvuková postprodukce postsynchronovaných filmů byla prý pro něj peklem. Opakovat přesně to, co před několika měsíci sehrál "na place" při natáčení vždy s částečnou improvizovací bylo pro něj velmi obtížné. Smyčky se kvůli němu musely jet mnohokrát, než se "trefil" přijatelným způsobem. Proto také dabing, se svou nutností vžít se do hereckého protějšku a po svém ho přetlumočit, byl pro něj nevhodnou disciplínou. Proto se mu také nevěnoval a i režiséři, kteří měli jinak v branži takové postavení, že jim herci účast v dabingu neodmítali, ho na tuto práci nezvali. Pokus Ireny Skružné ve filmu Přátelé kopretiny byl raritní, možná skutečně uplně jediný (s jistotou to ale tvrdit nelze, bylo by třeba znát skutečně detailní obsazení všech dabingů starší doby). Každopádně "přísun" filmových herců do té doby (60.léta) v dabingu nepoužívaných souvisel s přeřazením Studia pro úpravu zahraničních filmů z Krátkého filmu do Filmového studia Barrandov, čímž mohli být herci snáze "půjčováni" z natáčení a zjednodušila se také související administrativa.