Nechci rozšiřovat klepy, ale následující informace může být zajímavá. Podle pamětníků spolupráce s tímto velkým hercem měl
Vladimír Menšík jako rodilý improvizátor a komik "od přírody" velké problémy se cokoliv učit nazpamět a vícekrát opakovat. To byl také hlavní důvod, proč odešel z "opakujícího se" divadla a věnoval se téměř výlučně "jednorázovému" filmu a později televizi. Zvuková postprodukce postsynchronovaných filmů byla prý pro něj peklem. Opakovat přesně to, co před několika měsíci sehrál "na place" při natáčení vždy s částečnou improvizovací bylo pro něj velmi obtížné. Smyčky se kvůli němu musely jet mnohokrát, než se "trefil" přijatelným způsobem. Proto také dabing, se svou nutností vžít se do hereckého protějšku a po svém ho přetlumočit, byl pro něj nevhodnou disciplínou. Proto se mu také nevěnoval a i režiséři, kteří měli jinak v branži takové postavení, že jim herci účast v dabingu neodmítali, ho na tuto práci nezvali. Pokus
Ireny Skružné ve filmu
Přátelé kopretiny byl raritní, možná skutečně uplně jediný (s jistotou to ale tvrdit nelze, bylo by třeba znát skutečně detailní obsazení všech dabingů starší doby). Každopádně "přísun" filmových herců do té doby (60.léta) v dabingu nepoužívaných souvisel s přeřazením Studia pro úpravu zahraničních filmů z Krátkého filmu do Filmového studia Barrandov, čímž mohli být herci snáze "půjčováni" z natáčení a zjednodušila se také související administrativa.
