Jiří Novotný
Moderátoři: filip, ReDabér, palg, Pomajz
Re: Jiří Novotný
1981 - Jeden hot a druhý čehý- Takashi Kawahara (japonský tlumočník)
-
Josef Nožička
- Příspěvky: 547
- Registrován: 01 srp 2009 21:02
Re: Jiří Novotný
1967 Ukradená nevěsta - Alexandr Děmjaněnko (Šurik)
Re: Jiří Novotný
Svatoňová, Ivana: JIŘÍ NOVOTNÝ (článek, Československá televize 198x)
Pokud nepatříte mezi pravidelné návštěvníky Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze, možná, že si v prvním okamžiku hned neuvědomíte, odkud ho znáte. K tvářím, které se — jen s malými obměnami - takřka pravidelné střídají na televizní obrazovce, rozhodne nepátří. Žádnou velkou, do paměti se vrývající televizní postavu nevytvořil. — Opravdu ne? Vždyť televize a Jiří Novotný patří neodmyslitelně k sobě. Už víte? Už si připomínáte, jak často jeho jméno čtete v titulcích České zněni připravili, a to u postav nikoli epizodních? Už si vzpomínáte, kolikrát k vám vaši oblíbení hrdinové ze zahraničních filmů a seriálů promlouvali jeho hlasem o vy byste si mnohé z nich pravé bez něho už ani nedokázali představit?
V našem časopise jsme se už několikrát pokusili přiblížit vám tajemství televizní dabingové kuchyně. Ale ptali jsme se už přímo herce-interpreta, jak vůbec z jeho pohledu probíhá takový proces přetlumočeni třeba jedné seriálové role do češtiny?
Za ideálních podmínek má herec-dabér možnost celý film nebo seriál vidět. Učinit si představu o vývoji postavy, kterou má přetlumočit, poznat umělecký záměr zahraničního kolegy-herce, kterému půjčí svůj hlas. Jenomže — kde dnes vezmete čas strávit třeba šest nebo osm hodin v projekci a podívat se na celý seriál najednou? Vždyť u nás dělají dabing herci, kteří jsou maximálně pracovně a tudíž i časové vytíženi — ve svých divadlech, v televizi, v rozhlase — a na dabing mají čas vlastně jen před divadelními zkouškami nebo po večerních představeních. Takže většinou jsme rádi. když se nám podaří podívat se na jeden až dva díly seriálu, a to nám musí stačit, z toho musíme vycházet. Bohužel, vzhledem k tempu, ve kterém vznikají dabingy jednotlivých pořadů, se ani nestačí rozmnožit jejich scénáře. Herec dostane text vlastně až když přijde natáčet. Jednou dvakrát se podívá na jednotlivou scénu v originále a "jede". Bez přípravy a naostro. Jsou samozřejmě případy, kdy je doslova bezpodmínečné nutné vidět delší časový útvar — třeba když jsme dabovali seriál Will Shakespeare. Tam jsme museli napřed několikrát zkoušet, chytit svou postavu, vést jí, rozvíjet... Když už hovořím o Shakespearovi — to byla nádherná práce. Jeden hodinový díl jsme dělati přibližně týden — a vůbec nám nešlo o čas, ale o to, abychom se vyrovnali vynikajícímu originálu, abychom beze zbytku přetlumočili nejen děj, ale zachytili i celou atmosféru doby, prostředí, společnosti.
Samozřejmě, dabing není záležitostí jedince, ale kolektivu. Party lidí, v níž každý má své nezastupitelné místo.
l když vůbec nemám rád jakékoli skupinkaření, tzv. party, v tomto případě souhlasím. V dabingu je nesmírně důležité, aby se lidé znali, sehráli, to ostatně známe i z ansámblové práce v divadlech. Jedinec sám nemůže nic — a proto i jednotliví režiséři mají — v dobrém slova smyslu — své party, své okruhy lidí, které znají, o nichž vědí, co od nich mohou požadovat i očekávat, zkrátka svůj základní kádr, na který se mohou spolehnout.
Tzv. česká dabingová škola, vysoká úroveň našeho dabingu, je dnes pojem i ve světě. Domníváte se, že jsou u nás vytvořeny ideální podmínky pro jeho další vývoj, zkvalitňování a úspěchy?
To je velice složitý problém. Měl jsem třeba letos o prázdninách možnost podívat se v Holandsku do prostředí, kde vzniká dabing. Do prostředí po technické stránce vynikajícího — až mi to přišlo trochu líto, když jsem si představil kancelářičku 3x4 metry někde na „Kavkách", kde si patnáct lidi nemá ani kam sednout a rovnou odtud jdou do studia, kde pak vznikne opravdu kvalitní umělecké dílo — zdůrazňuji umělecké, protože dabing skutečně uměleckou disciplinou je, byť úplné nejmladší... Ale na druhé straně ke kvalitě naší umělecké dabingové školy určitě přispívá i ten už zmíněný fakt, že u nás se dabingem zabývají lidé, kteří jsou i jinak umělecky aktivní, přinášejí sem své zkušenosti z divadel, z rozhlasu. To je, řekl bych, přímo specialita našeho dabingu, protože zejména v západních zemích dělají dabing lidé, kteří se "živí" pouze jím, nikde jinde nehrají - a pak ty zkušenosti samozřejmě chybějí. Tam třeba neexistuje případ, že převzaté divadelní představení by bylo přetlumočeno herci jednoho divadelního ansámblu, navzájem sehranými, jako tomu bylo u nás v případech, kdy režisér Kratochvíl přetlumočil londýnské představení Kupce benátského s herci Národního divadla nebo Williamsovu Cestu dlouhého dne do noci s herci Realistického divadla!
Zřejmě i touto problematikou se zabývá sekce pro dabing, která vznikla při pražské odbočce SČDU o jejímž jste členem.
Vzhledem k tomu, že dabing má mezi námi spoustu doslova nadšenců, uvědomovali jsme si, všichni, kteří s dabingem máme něco společného, že nám chybí jakási platforma, fórum pro určitou výměnu názorů, pro diskusi, pro formulování věci. které je třeba formulovat. Že je třeba prosazovat tuto mladou, ale přesto už tolik úspěšnou uměleckou disciplínu i ve výchově nových, mladých kádrů, zejména na uměleckých školách, že je koneckonců nutné zainteresovat i vás, novináře o redaktory. Vždyf kdo víc než právě vy můžete tuto oblast přiblížit filmovým nebo televizním divákům — a to nejen když napíšete, že dabing byl dobrý nebo špatný, ale máte-li ujasněna kritéria pro toto konstatování nebo hodnocení, víte-li, kterým směrem by se toto umění mělo ubíra, co by se mělo zlepšit ... a my všichni právě váš názor velice potřebujeme, protože víme, že spojení s vašimi čtenáři, a tudíž s našimi diváky a posluchači, je velmi těsné...
Vzhledem k tomu, že jste "namluvil" - je to vůbec možné? - už přes tisíc filmových i televizních postav, lze konstatovat, že určitou zkušenost v dabingu už máte. Myslíte si, že dabing může dělat každý herec?
V zásadě si myslím, že při současných technických možnostech může dabing dělat každý herec. Ale ne každý, byť sebevíc vynikající herec má onu schopnost rozdvojit se. Vnímat herecký projev někoho jiného a přitom v hlasovém projevu zůstat sám sebou, zůstat kumštýřem. Nevytvářet sám sebe, ale zůstat sám sebou, jestli mí rozumíte.
Kdybych z té tisícovky vašich dabingových postav měla připomenout alespoň tři, a to jenom z poslední doby, asi by mne, jako většinu televizních diváků, napadly: Julien ze seriálu Lesk a bída kurtizán. Vynikající Southampton z Willa Shakespeara. David Copperfield. Samí romantičtí hdinové ...
Já vím, co máte na mysli. A i když se pokládám za ryze současného člověka, který žije v uspěchaném rytmu doby, zvykl si na určité prostředí, okolí, spád života, stresy, přece jenom někdy hledám odreagování, uklidnění třeba v literatuře, v obrázcích, v určité "romantice". A proto mám rád i ty své romantické hrdiny — v divadle i v dabingu. Ale na druhé straně 'nesmírně miluju i romantiku současných lidi. To je úplně jiný druh romantiky, která člověka našeho století obohacuje. Schopnost v něco věřit něčím se nadchnout, nejen obrázkem pár set let starým, ale třeba neustálou proměnou a nevšedností života, schopnost nebrat ho jenom tak, že je, ale že vzrušuje každým okamžikem ... není to ta nejkrásnější romantika, jaká může být?
Pokud nepatříte mezi pravidelné návštěvníky Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze, možná, že si v prvním okamžiku hned neuvědomíte, odkud ho znáte. K tvářím, které se — jen s malými obměnami - takřka pravidelné střídají na televizní obrazovce, rozhodne nepátří. Žádnou velkou, do paměti se vrývající televizní postavu nevytvořil. — Opravdu ne? Vždyť televize a Jiří Novotný patří neodmyslitelně k sobě. Už víte? Už si připomínáte, jak často jeho jméno čtete v titulcích České zněni připravili, a to u postav nikoli epizodních? Už si vzpomínáte, kolikrát k vám vaši oblíbení hrdinové ze zahraničních filmů a seriálů promlouvali jeho hlasem o vy byste si mnohé z nich pravé bez něho už ani nedokázali představit?
V našem časopise jsme se už několikrát pokusili přiblížit vám tajemství televizní dabingové kuchyně. Ale ptali jsme se už přímo herce-interpreta, jak vůbec z jeho pohledu probíhá takový proces přetlumočeni třeba jedné seriálové role do češtiny?
Za ideálních podmínek má herec-dabér možnost celý film nebo seriál vidět. Učinit si představu o vývoji postavy, kterou má přetlumočit, poznat umělecký záměr zahraničního kolegy-herce, kterému půjčí svůj hlas. Jenomže — kde dnes vezmete čas strávit třeba šest nebo osm hodin v projekci a podívat se na celý seriál najednou? Vždyť u nás dělají dabing herci, kteří jsou maximálně pracovně a tudíž i časové vytíženi — ve svých divadlech, v televizi, v rozhlase — a na dabing mají čas vlastně jen před divadelními zkouškami nebo po večerních představeních. Takže většinou jsme rádi. když se nám podaří podívat se na jeden až dva díly seriálu, a to nám musí stačit, z toho musíme vycházet. Bohužel, vzhledem k tempu, ve kterém vznikají dabingy jednotlivých pořadů, se ani nestačí rozmnožit jejich scénáře. Herec dostane text vlastně až když přijde natáčet. Jednou dvakrát se podívá na jednotlivou scénu v originále a "jede". Bez přípravy a naostro. Jsou samozřejmě případy, kdy je doslova bezpodmínečné nutné vidět delší časový útvar — třeba když jsme dabovali seriál Will Shakespeare. Tam jsme museli napřed několikrát zkoušet, chytit svou postavu, vést jí, rozvíjet... Když už hovořím o Shakespearovi — to byla nádherná práce. Jeden hodinový díl jsme dělati přibližně týden — a vůbec nám nešlo o čas, ale o to, abychom se vyrovnali vynikajícímu originálu, abychom beze zbytku přetlumočili nejen děj, ale zachytili i celou atmosféru doby, prostředí, společnosti.
Samozřejmě, dabing není záležitostí jedince, ale kolektivu. Party lidí, v níž každý má své nezastupitelné místo.
l když vůbec nemám rád jakékoli skupinkaření, tzv. party, v tomto případě souhlasím. V dabingu je nesmírně důležité, aby se lidé znali, sehráli, to ostatně známe i z ansámblové práce v divadlech. Jedinec sám nemůže nic — a proto i jednotliví režiséři mají — v dobrém slova smyslu — své party, své okruhy lidí, které znají, o nichž vědí, co od nich mohou požadovat i očekávat, zkrátka svůj základní kádr, na který se mohou spolehnout.
Tzv. česká dabingová škola, vysoká úroveň našeho dabingu, je dnes pojem i ve světě. Domníváte se, že jsou u nás vytvořeny ideální podmínky pro jeho další vývoj, zkvalitňování a úspěchy?
To je velice složitý problém. Měl jsem třeba letos o prázdninách možnost podívat se v Holandsku do prostředí, kde vzniká dabing. Do prostředí po technické stránce vynikajícího — až mi to přišlo trochu líto, když jsem si představil kancelářičku 3x4 metry někde na „Kavkách", kde si patnáct lidi nemá ani kam sednout a rovnou odtud jdou do studia, kde pak vznikne opravdu kvalitní umělecké dílo — zdůrazňuji umělecké, protože dabing skutečně uměleckou disciplinou je, byť úplné nejmladší... Ale na druhé straně ke kvalitě naší umělecké dabingové školy určitě přispívá i ten už zmíněný fakt, že u nás se dabingem zabývají lidé, kteří jsou i jinak umělecky aktivní, přinášejí sem své zkušenosti z divadel, z rozhlasu. To je, řekl bych, přímo specialita našeho dabingu, protože zejména v západních zemích dělají dabing lidé, kteří se "živí" pouze jím, nikde jinde nehrají - a pak ty zkušenosti samozřejmě chybějí. Tam třeba neexistuje případ, že převzaté divadelní představení by bylo přetlumočeno herci jednoho divadelního ansámblu, navzájem sehranými, jako tomu bylo u nás v případech, kdy režisér Kratochvíl přetlumočil londýnské představení Kupce benátského s herci Národního divadla nebo Williamsovu Cestu dlouhého dne do noci s herci Realistického divadla!
Zřejmě i touto problematikou se zabývá sekce pro dabing, která vznikla při pražské odbočce SČDU o jejímž jste členem.
Vzhledem k tomu, že dabing má mezi námi spoustu doslova nadšenců, uvědomovali jsme si, všichni, kteří s dabingem máme něco společného, že nám chybí jakási platforma, fórum pro určitou výměnu názorů, pro diskusi, pro formulování věci. které je třeba formulovat. Že je třeba prosazovat tuto mladou, ale přesto už tolik úspěšnou uměleckou disciplínu i ve výchově nových, mladých kádrů, zejména na uměleckých školách, že je koneckonců nutné zainteresovat i vás, novináře o redaktory. Vždyf kdo víc než právě vy můžete tuto oblast přiblížit filmovým nebo televizním divákům — a to nejen když napíšete, že dabing byl dobrý nebo špatný, ale máte-li ujasněna kritéria pro toto konstatování nebo hodnocení, víte-li, kterým směrem by se toto umění mělo ubíra, co by se mělo zlepšit ... a my všichni právě váš názor velice potřebujeme, protože víme, že spojení s vašimi čtenáři, a tudíž s našimi diváky a posluchači, je velmi těsné...
Vzhledem k tomu, že jste "namluvil" - je to vůbec možné? - už přes tisíc filmových i televizních postav, lze konstatovat, že určitou zkušenost v dabingu už máte. Myslíte si, že dabing může dělat každý herec?
V zásadě si myslím, že při současných technických možnostech může dabing dělat každý herec. Ale ne každý, byť sebevíc vynikající herec má onu schopnost rozdvojit se. Vnímat herecký projev někoho jiného a přitom v hlasovém projevu zůstat sám sebou, zůstat kumštýřem. Nevytvářet sám sebe, ale zůstat sám sebou, jestli mí rozumíte.
Kdybych z té tisícovky vašich dabingových postav měla připomenout alespoň tři, a to jenom z poslední doby, asi by mne, jako většinu televizních diváků, napadly: Julien ze seriálu Lesk a bída kurtizán. Vynikající Southampton z Willa Shakespeara. David Copperfield. Samí romantičtí hdinové ...
Já vím, co máte na mysli. A i když se pokládám za ryze současného člověka, který žije v uspěchaném rytmu doby, zvykl si na určité prostředí, okolí, spád života, stresy, přece jenom někdy hledám odreagování, uklidnění třeba v literatuře, v obrázcích, v určité "romantice". A proto mám rád i ty své romantické hrdiny — v divadle i v dabingu. Ale na druhé straně 'nesmírně miluju i romantiku současných lidi. To je úplně jiný druh romantiky, která člověka našeho století obohacuje. Schopnost v něco věřit něčím se nadchnout, nejen obrázkem pár set let starým, ale třeba neustálou proměnou a nevšedností života, schopnost nebrat ho jenom tak, že je, ale že vzrušuje každým okamžikem ... není to ta nejkrásnější romantika, jaká může být?
Re: Jiří Novotný
upraveny roky vzniku dabingů:
1994 Kniha džunglí (VHS dabing)
1993 Orlové práva
1991 Astérix a velký boj
1991 Ničitel Conan
1990 Jezinky a bezinky
1990 King Kong
1990 Nástrahy velkoměsta
1990 Neúplatní
1989 Maléry pana účetního
1988 Veselé Velikonoce
1988 Na titulní straně
1987 Den kobylek
1985 Phar Lap
1984 Četník a četnice
1983 Četník a mimozemšťané
1983 Špinavá záležitost
1982 Policajt nebo rošťák
1982 Sudá a lichá
1981 Vražda v Orient expresu
1981 Ukradli torzo Jupitera
1981 Zvíře
1980 Smrt darebáka
1980 Zajatec 2. avenue
1978 Nenapravitelný
1977 Smolař
1976 Šakal
1976 Muž z Acapulca
1975 Život plný malérů
1975 Kniha džunglí (dabing Barrandov)
1965 Old Shatterhand
196x Někdo to rád horké
a uprav si odkazy u Četníků a King Konga
1994 Kniha džunglí (VHS dabing)
1993 Orlové práva
1991 Astérix a velký boj
1991 Ničitel Conan
1990 Jezinky a bezinky
1990 King Kong
1990 Nástrahy velkoměsta
1990 Neúplatní
1989 Maléry pana účetního
1988 Veselé Velikonoce
1988 Na titulní straně
1987 Den kobylek
1985 Phar Lap
1984 Četník a četnice
1983 Četník a mimozemšťané
1983 Špinavá záležitost
1982 Policajt nebo rošťák
1982 Sudá a lichá
1981 Vražda v Orient expresu
1981 Ukradli torzo Jupitera
1981 Zvíře
1980 Smrt darebáka
1980 Zajatec 2. avenue
1978 Nenapravitelný
1977 Smolař
1976 Šakal
1976 Muž z Acapulca
1975 Život plný malérů
1975 Kniha džunglí (dabing Barrandov)
1965 Old Shatterhand
196x Někdo to rád horké
a uprav si odkazy u Četníků a King Konga
Re: Jiří Novotný
1993 Jurský park - Martin Ferrero (Gennaro)
Re: Jiří Novotný
SERIÁLY:
1988 Šmoulové[dabing ČST]-(Mrzout)
1988 Šmoulové[dabing ČST]-(Mrzout)
Oblíbení dabéři:Vlastimil Brodský,Jiří Císler,František Filipovský,Mirko Musil,Vlastimil Bedrna,Jiří Lábus,Oldřich Kaiser,Josef Dvořák,Václav Postránecký.
-
martin.grossmann
- Příspěvky: 145
- Registrován: 18 říj 2009 08:50
Re: Jiří Novotný
1981 - Poslední představení - Mircea Albulescu (Ionel Fridman)
1966 - 100 000 dolarů na slunci - pomocník v hospodě
1969 - Brancaelonova armáda - Gianluigi Crescenzi (Taccone)
1977 - Nedokončená skladba - Jurij Bogatyrjov (Sergej Vojnicev)
1982 - Zkouška orchestru - pozounista
1966 - 100 000 dolarů na slunci - pomocník v hospodě
1969 - Brancaelonova armáda - Gianluigi Crescenzi (Taccone)
1977 - Nedokončená skladba - Jurij Bogatyrjov (Sergej Vojnicev)
1982 - Zkouška orchestru - pozounista