Zde je dílčí příspěvek o místech dabování, pokud jde o dialogový dabing hraných filmů od konce 40.let do začátku 90.let - nepokrývá však zcela komentářové dabingy dokumentárních filmů, které v 40. a 50.letech a částečně i později vyráběl i Krátký film Praha (něco už zde zaznělo, tak jen pro rekapitulaci):
První dabingy hraných filmů byly od konce roku 1949 do přibližně poloviny roku 1950 vyráběny v nahrávacím studiu Filmového symfonického orchestru Ve Smečkách. Studio však bylo pro nahrávání dialogů nevhodné a dabing zde i překážel standardnímu provozu (k tomu blíže u
Nebezpečné křižovatky). Ve Smečkách se pravděpodobně přestal dabing natáčet ihned, co bylo zprovozněno studio Sport.
Ze vzpomínek pamětníků (Věra Barešová, Bohumil Švarc): Kromě toho, že bylo příliš velké, určené pro osmdesátičlenný orchestr, nevhodné pro mluvné slovo (zmíněno již na jiném místě), bylo špatně odhlučněno, pro orchestr to nebyl problém, ale byl velký problém pro samostatný dialog. Když dámy v okolních domech klepaly z okna či na pavlačích koberce, muselo se zastavit nahrávání. Československý státní film proto z rozpočtu dabingu nakoupil vysavače a nechal je roznést po bytech s prosbou, aby je dámy laskavě přijaly a místo klepání koberce vysávaly v zavřených bytech.
- Smečky - budova 2011.jpg (105.72 KiB) Zobrazeno 18272 x
- Smečky - vchod 2011.jpg (127.05 KiB) Zobrazeno 18272 x
První stálé dabingové studio Československého státního filmu bylo studio Sport, zřízené v průběhu roku 1950 v bývalém kinu Sport (ještě dříve Bio Sport) na Smíchově. To bylo vybudováno v roce 1914. V roce 1925 promítací kabina totálně vyhořela požárem nitrátového filmu, ale bylo obnoveno a na konci 20.let i ozvučeno. Jedna zpráva říká, že v roce 1948 bylo přebudováno na nahrávací studio pro dabing. Bylo to ale asi trochu později, neboť jako normální kino hrálo určitě ještě 31.12.1948, možná ještě o něco později. Každopádně z února 1950 už je zpráva o "adaptaci kina Sport v Praze na dubbování cizích filmů.“ Jako studio filmového dabingu fungovalo nepřetržitě až do začátku 90.let (snad 1991). Jako zvukové studio ale nikdy nezaniklo, dnes zde pracuje studio Virtual.
Ze vzpomínek pamětníků (Věra Barešová, Bohumil Švarc): Ideální pro dabování dětských filmů, nacházelo se na náměstí 14.října na Smíchově okolo parku, kde si hrály děti, tehdy většinou bez dozoru. Když bylo více postav a nestačily nasmlouvané pozvané děti, vybíhali režiséři do parku a lákali děti na čokoládu a zmrzlinu, aby řekly do mikrofonu pár vět. Jednou přišla do studia Policie (tedy Sbor národní bezpečnosti), že tam lákají děti a co tam s nimi dělají. Jednou děti dokonce škrtly zápalky, hodily je do světlíku a málem studio Sport zapálily.
- Sport - budova 2011.jpg (103.29 KiB) Zobrazeno 18272 x
- Sport - vchod 2011.jpg (124.27 KiB) Zobrazeno 18272 x
Druhé stálé dabingové studio Československého státního filmu bylo studio Sparta, zřízené v průběhu roku 1968 v bývalém kinu Sparta v Michli. Důvodem bylo zvýšení kapacity filmového dabingu na cca desetinásobek oproti začátku 50.let a potřeba nových prostor - nešlo tedy o přestěhování dabingu ze Sportu, obě fungovala souběžně (herci Spartu příliš nemilovali, bylo tam vlhko, secesní Sport byl proti tomu "nóbl"). Kdy kino Sparta přesně vzniklo jsem zatím nevyčetl, ale jako normální kino hrálo naposledy 30.11.1967. V průběhu roku 1968 bylo adaptováno na nahrávací studio dabingu. Z hlediska zvukařského byli autory prostorového řešení
Václav Suchánek a
Tomáš Bělohradský, které oba známe z titulků mnoha dabingů. Jako studio filmového dabingu fungovalo nepřetržitě až do začátku 90.let a přestalo být užíváno jen o něco dříve (cca 1 rok) než Sport. Na rozdíl od Sportu však tím zaniklo úplně, dnes je to opuštěná stavba.
Ze vzpomínek pamětníků (Věra Barešová, Lubomír Zajíc, Václav Hálek): Studené, vlhké, neoblíbené. Hercům se špatně mluvilo, tvůrci trávili v nevlídném prostředí celý den. Odbory (tehdy Revoluční odborové hnutí) někdy v 70.letech vymohly, že po každých 45 minutách dabování musí být 10 minut přestávka. Bočním vchodem (někdejší zadní východ z kina) se chodilo na malý dvorek mezi zdmi kolem kina kouřit.
- Sparta - budova 2011.jpg (155.08 KiB) Zobrazeno 18335 x
- Sparta - vchod 2011.jpg (134.18 KiB) Zobrazeno 18335 x
- Sparta - cedule 2011.jpg (84.8 KiB) Zobrazeno 18335 x
- Sparta - interiér v 1.polovině 80.let - zvukař Lubomír Zajíc.jpg (56.22 KiB) Zobrazeno 18369 x
Společně se studii Sport a Sparta bylo využíváno menší studio v areálu ateliérů v Hostivaři na nahrávání zvukových efektů.
Ze vzpomínek pamětníků (Věra Barešová): Hlavně ruchové studio na nahrávání zvukových efektů, ale občas používáno z kapacitních důvodů i na nahrávání dialogů. Vyloženě za trest, nacházelo se ve sklepě hostivařských atelierů, vedle byl sklad brambor, vždy nějaké hnily, nesnesitelný zápach, mušky ...
Pak se "barrandovský" dabing přestěhoval na chvíli do studia v areálu ateliérů v Hostivaři (nešlo ale o ono ruchové studio, o kterém jsme mluvili v souvislosti se skupinou ruchařů
Bohumíra Brunclíka a kde byly zcela neobvykle i natáčeny dialogy dabingu
Útěk v řetězech - to už zřejmě souviselo s kapacitními problémy studia Sport). Zakrátko se barrandovský dabing definitivně přestěhoval na samotný Barrandov, kde se dělal před válkou a kde je dodnes. Na samotném Barrandově se po celou dobu existence Československého státního filmu dělaly míchačky (pokud se nedělaly v zahraničí) a laboratorní zpracování, ale pokud o filmovém dabingu mluvíme v letech 1949-1989 jako o "barrandovském dabingu", tak na Barrandově se nikdy nenatáčel.
Jak vidno, pokud jde o dabing hraných filmů, je výčet používaných studií v letech 1949-1989 poměrně jednoduchý: Smečky, Sport a Sparta, výjimečně Hostivař. Protože však tato studia byla od rána do noci v natáčecí permanenci, dabing se připravoval a zkoušel i jinde - v Klimentské, Náplavní, možná i jinde. Tam všude byly menší projekční síně, které získal Československý státní film po někdejších soukromých společnostech. Např. v Klimentské se na smyčkách upravovaly dialogy. (Původně měl úpravce k dispozici i tzv. "mluvčíka", vlastně "levnějšího" herce, ale vynikajícího speakera, který upravené dialogy rovnou úpravci na smyčkách předvádel. Na začátku 60.let se začalo šetřit a mluvčíky už úpravci nedostávali, museli si to zkoušet sami nebo "v duchu". Ještě později se už úpravce jen podíval na celý film najednou, technici mu přehráli původní zvuk na magnetofonový pásek a on podle originálu udělal doma úpravu, aniž by se na film díval.) V Náplavní se zase dělaly zkoušky prvních dabingů "nanečisto" bez nahrávání, asi aby nebrali kapacitu studiu Smečky.