Ad rozdíly francouzské a české verze:
Jestli to byl dialog mimo obraz, je možné, že jej úpravce českých dialogů poněkud "rozkošatil". Nejspíš ale nešlo o jeho špatnou práci, ale rozdíly mezi originální dialogou listinou a toho, co skutečně bylo v originální zvukové stopě. Právě Francouzi byly v přípravě podkladů pro dabing nechvalně "pověstní". Dialogové listiny (zřejmě jen upravené původní scénáře) nesouhlasily na to, co bylo nakonec skutečně postsynchronováno. Dále se většinou "nenamáhali" s doděláním ruchů do scén, které byly točeny kontaktně. Takže sice s filmem přišly mezinárodní zvukové pásy, ale byly na nich jen postsynchronované scény, naopak kontaktní scény zcela chyběla, takže se při českém dabingu stějně dodělávály ... atd. Nesoulad v dialogové listině a zvukové stopě obvykle úpravce řešil delší verzí, kterou si případně režisér upravil při natáčení podle toho, jaký reálný materiál v podobě rozstříhaných smyček dostal "na plac".
Jestli to byl dialog v obraze, tak je asi dochovaná česká národní kopie v této pasáži úplnější proti původnímu negativu, než dnes shlédnutelná kopie ve francouzském originále, byť třeba remasterovaná. Obvykle se sice v důsledku cenzur, úprav a poškození setkáváme s tím, že národní kopie v dochovaném rozsahu je kratší než originál, ale známe už i případy, kdy národní kopie je v některých pasážích úplnější než remasterovaný originál pro současné uvedení v TV či DVD (např.
Četník a mimozemšťané,
Jestli se rozzlobíme, budeme zlí).
Ad výpadky zvuku na archivních kopiích:
Možností je několik. Každopádně nejde o chyby v primárních podkladech, tedy že by při míchání originálu či dabingu a laboratorním zpracování kombinované zvukoobrazové kopie kusy chyběly a byly tam výpadky. Taková fušeřina by při schvalování ve většině zemí a společností neprošla. Rovněž nejde o závady snímání zvuku při projekci, ty by se tak rychle nevrátily do normálního stavu.
Chybějící malé části v řádu do vteřiny jsou dány úpravami, opravami a výměnami zaváděcích a ukončovacích pásů na začátcích a koncích promítacích dílů. Tam kopie trpí nejvíce, zavádečky se často trhají, lepí a vyměňují. Jelikož optická stopa (na kopiích z této doby prakticky výlučná) je v předstihu před obrazem, znamená každé další odstřižení políčka za účelem lepení ztrátu 1/24 vteřiny zvuku.
Další důvodem je změna počtu promítacích dílů. Délka promítacího dílu (průměr kotouče) je omezena jen shora použitou technikou. Stejný film tedy může být střihově upraven na třeba 5,6 i 7 dílů větší či menší délky. Počet dílů se někdy přestříhává, kvůli snadnějšímu uskladnění a transportu. Přesné sesazení obrazu i zvuku je možné jen na oddělených obrazových a zvukových kopiích. Po laboratorním zkombinovaní na jednu kopii už je možné stříhat jen s ohledem na obraz nebo zvuk, ne obojí. Přesné sesazení zvuku má tedy za následek chybu v obraze a naopak přesné sezazení obrazu (kterému se většinou dá přednost) výpadek ve zvuku.
A další důvod, vlastně podobný předchozímu, vyplývá z kompletace archivních kopií z více exemplářů. U tuzemské tvorby se totiž většinou uschovával originální negativ, z něhož je případně možné vyrobit novou kopii. U zahraniční produkce se však až do začátku 90.let programově neuschovávaly duplicitní negativy ani nové kopie. Pokud je k dispozici kopie v mimořádné zachovalosti, je to spíše otázka náhody, že prošla málo projekcemi (obvykle kopie už z konce monopolu) nebo následkem provozních okolností nebyla promítána vůbec. Archivní kopie jsou běžně sestříhány (v ideálním případě úplně zkompletovány) třeba ze 2-4 kopií, různě zachovalých a poškozených na jiných místech (jelikož laboratorní zpracování každé kopie není nikdy naprosto shodné, u barevných kopií je to znát na barevném podání, u černobílých na stupních šedi). Každá taková renovace-rekonstrukce znamená další střihy a další vady v obraze či zvuku.
Optická stopa může být také poškozena mechanicky (např. ozubenými válečky) nebo zamazána barvou, polepena samolepícími páskami používanými na automatické prolínací značky apod.
Pomiňme malá zkrácení na začátcích a koncích promítacích dílů při klasické projekci, je to dáno nepřesností prolínání dvou projektorů při vlastní projekci, jde o drobné individuální chyby vlastní projekce, nikoliv absolutní ztráty, při přepisu se dá přehrát komplet a přesně sestřihnout elektronicky.
No a také se dabéři po celý film nemohou shodnout, zda budou říkat SaĎiel nebo Sadyel. Některé postavy říkají "tvrdou" variantu stále, ale například právě Třískův Darien řekne někdy tak, někdy tak. 
