Malý Cézar / Little Caesar
Moderátor: ReDabér
Malý Cézar / Little Caesar
Info: IMDb | ČSFD | FDb
V českém znění: Jiří Holý, František Němec, Jana Drbohlavová, Josef Větrovec, Eduard Cupák, Petr Oliva, Petr Štěpánek, Ilja Prachař, Josef Langmiler, Soběslav Sejk, Jiří Prager, Ladislav Krečmer, Nina Popelíková, Jiří Zahajský, Eduard Žemla, Alfred Strejček, Vladimír Čech st., Nelly Gaierová, Otomar Korbelář, Karel Houska, Jan Sedliský, Inka Šecová, Ladislav Vičar a další
Střih: Věra Starnovská
Zvuk: Jiří Zelenka
Hudební spolupráce: Miloš Holeček
Vedoucí výrobního štábu: Jiřina Finková
Asistent režie: Vít Pešina
Dialogy a režie českého znění: Olga Walló
Vyrobila: Dabingové studio ČST Praha 1973
Naposledy upravil(a) Laik dne 29 zář 2011 11:53, celkem upraveno 1 x.
-
- Moderátor
- Příspěvky: 2242
- Registrován: 25 bře 2009 10:43
Re: Malý Caesar / Little Caesar
Datum zde uvedené je spíš datum přejímky filmu, dabing samotný bude starší - tak z první poloviny 70. let (tipuji, že šlo ještě o Dabingové studio ČST Praha). Film byl každopádně uveden pod názvem Malý Cézar.
Re: Malý Cézar / Little Caesar
To znamená, že ten dabing před prvním uvedením 15 let ležel?
Re: Malý Cézar / Little Caesar
Pokud se dochoval dabing tohoto filmu a filmu Jsem uprchlý galejník, případně filmu Na západní frontě klid, mělo by se jednat o významné studijní ukázky zacházení českého dabingu "klasického" období s filmy rané zvukové éry (mimochodem, uvedené filmy byly údajně nakoupeny ještě na základě rozhodnutí dramaturgie ČST před normalizací, i když dodány a dabovány byly až na začátku 70.let, byly i odvysílány, ale po polovině 70.let už nebyly reprízovány).
Jak jsme již diskutovali na jiných místech, v první polovině 30.let, ale v některých kinematografiích a dílech ještě v druhé polovině 40.let bylo běžné, že v interiérových scénách se natáčel kontaktní zvuk směrovými mikrofony a v exteriérových scénách se zvuk postsynchronoval. Předmětem postsynchronů však byly dlouho jen dialogy, případně hudba. Zvukové efekty se do scén natáčených jako němé bez zvuku studiově nedodělávaly (taktéž ani v raném dabingu).
Takže se můžeme setkat se záběry na letiště, kde motory startujících letadel nevydávají žádný hluk, ze stáda koní běžícího těsně u kamery nevychází dusot kopyt či na palubě lodi uprostřed rozbouřeného oceánu vlny ani nezašumí. Toto zvukové řešení bylo u raných zvukových filmů běžné a diváci jej přijímali jako realitu, většinou s nadšením za ten zázrak, že film promluvil.
Pro pozdějšího diváka z pozdní zvukové éry, zvyklého na jiné zvukové řešení, už byly tyto filmy "něčím divné", divák měl pocit, že v nich něco chybí, že je v nich nějaká chyba. Za této situace, na začátku 70.let, byly tyto filmy ze začátku 30.let dabovány do češtiny. Tvůrci dabingu dlouho a detailně přemýšleli, jak tuto situaci řešit. Nechtěli ani filmy ponechat v původním zvukovém řešení a tak je do značné míry vyhradit jen pro skutečné fajnšmekry, ani je násilně upravovat do soudobého zvukové pojetí. Byla prý snaha o nenásilné vyplnění zvukově prázdných míst ruchy, atmosférami a hudbou. K detailnímu posouzení bychom však museli mít k dispozici originál v původní verzi (později neupravovaný při renovacích kopií) a původní kopie s dabingem (později neupravované např. při přenasazování).
Samozřejmě by bylo zajímavé porovnat zvukové řešení těchto starých filmů i u dabingů současných, např. Platinová blondýnka.
Jak jsme již diskutovali na jiných místech, v první polovině 30.let, ale v některých kinematografiích a dílech ještě v druhé polovině 40.let bylo běžné, že v interiérových scénách se natáčel kontaktní zvuk směrovými mikrofony a v exteriérových scénách se zvuk postsynchronoval. Předmětem postsynchronů však byly dlouho jen dialogy, případně hudba. Zvukové efekty se do scén natáčených jako němé bez zvuku studiově nedodělávaly (taktéž ani v raném dabingu).
Takže se můžeme setkat se záběry na letiště, kde motory startujících letadel nevydávají žádný hluk, ze stáda koní běžícího těsně u kamery nevychází dusot kopyt či na palubě lodi uprostřed rozbouřeného oceánu vlny ani nezašumí. Toto zvukové řešení bylo u raných zvukových filmů běžné a diváci jej přijímali jako realitu, většinou s nadšením za ten zázrak, že film promluvil.
Pro pozdějšího diváka z pozdní zvukové éry, zvyklého na jiné zvukové řešení, už byly tyto filmy "něčím divné", divák měl pocit, že v nich něco chybí, že je v nich nějaká chyba. Za této situace, na začátku 70.let, byly tyto filmy ze začátku 30.let dabovány do češtiny. Tvůrci dabingu dlouho a detailně přemýšleli, jak tuto situaci řešit. Nechtěli ani filmy ponechat v původním zvukovém řešení a tak je do značné míry vyhradit jen pro skutečné fajnšmekry, ani je násilně upravovat do soudobého zvukové pojetí. Byla prý snaha o nenásilné vyplnění zvukově prázdných míst ruchy, atmosférami a hudbou. K detailnímu posouzení bychom však museli mít k dispozici originál v původní verzi (později neupravovaný při renovacích kopií) a původní kopie s dabingem (později neupravované např. při přenasazování).
Samozřejmě by bylo zajímavé porovnat zvukové řešení těchto starých filmů i u dabingů současných, např. Platinová blondýnka.