Moderátor: ReDabér
V témže čísle Filmových novin bylo Chaplinovo poselství otištěno. Nevím, zdali jde o doslovný přepis českého znění, nebo jen o překlad, nicméně přikládám:Filmové noviny. Ročník I. Číslo 41. 11. září 1947, s. 1 píše:„Diktátor“ pro tisk
Ve čtvrtek dopoledne [tj. pravděpodobně 4. září 1947] byl ve státní půjčovně filmů předveden pro šéfredaktory první mluvený film Charlie Chaplina „Diktátor“. Po předvádění promluvil a Chaplinovi a o své návštěvě u něho ústřední ředitel [Československé filmové společnosti] inž. Lubomír Linhart. O významu filmu a zvláště o tom, proč byla závěrečná řeč Chaplinova dubbována do češtiny, hovořil zplnomocněnec pro dovoz a vývoz filmů Jindřich Elbl. Oba projevy byly zachyceny red. Komendou pro rozhlasovou reportáž.
Diktátor byl tedy dabován poněkud podobným způsobem jako Historky Elysejských polí. Je třeba k němu přiřadit oddíl „1. DABING“ s vročením 1947 a údajem Československá filmová společnost - a zjistit podrobnosti, jimiž zatím nedisponuji.Filmové noviny. Ročník I. Číslo 41. 11. září 1947, s. 4 píše:-pf- [Patrně Přemysl Freiman]: Chaplinovo mírové poselství v „Diktátoru“
Světoznámý Chaplinův „Diktátor“ se dostává konečně do našich kin. Je to film, který bojoval za demokracii tím, že zesměšňoval fašistické vůdce a nastavoval zrcadlo jejich hlouposti, nadutosti i touze po světovládě. Tato satirická komedie má však i hluboce lidský motiv a citlivě vystihuje mentalitu utlačovaných národů, jimž vlévá svým mohutným závěrečným projevem sílu do boje i víru v demokratický svět. Toto Chaplinovo mírové poselství bylo slyšeno ve všech bojujících zemích a jsme šťastni, že konečně promluví i k nám. Poslyšte jeho slova:
„Odpusťte, nechci být císařem. K tomuto se nehodím. Netoužím ani vládnout, ani dobývat. Spíše pomáhat každému, ať žid nebo křesťan, člověk černý nebo bílý.
Každý rád pomáhá druhému. To je v lidské povaze. Chceme žít ve společném štěstí, ne z neštěstí druhých. Nechceme se nenávidět, opovrhovat druh druhem. Na světě je místo pro všecky. Matka země je bohatá a uživí každého. Mohli bychom žít svobodným, krásným životem, ale neumíme to již. Hrabivost otrávila lidské duše — obehnala svět barikádou nenávisti — zavedla nás do bídy a k prolévání krve. Získali jsme na rychlosti, ale zatvrdili jsme se. Stroje, dárci hojnosti, ponechaly nás v nedostatku. Vědění nás učinilo cynickými. Naše dovednost tvrdými, nelaskavými. Příliš mnoho myslíme a příliš málo cítíme. Není nám tolik třeba strojů, jako lidskosti. Více než dovednosti je nám třeba mírnosti a dobroty srdce. Bez těchto vlastností zvrhne se život v násilí a vše bude ztraceno…
Letadla a rozhlas zmenšily vzdálenosti mezi námi. Sama podstata těchto vynálezů volá po dobrotě v člověku — po světovém sbratření — po sjednocení lidstva. V této chvíli doléhá můj hlas k milionům lidí na celém světě — k milionům zoufajících mužů, žen a dětí — k obětem systému, který mučí a žalářuje nevinné. Těm, kdož mě slyší, pravím — — nezoufejte! Neštěstí, jež nás postihlo, způsobil záchvat hrabivosti, zloba těch, kdož se bojí směru, jímž se ubírá lidský pokrok. Lidská nenávist však pomine, diktátoři zhynou a moc, kterou lidu vzali, opět se k lidu navrátí. Lidé umírají, ale svoboda nikdy nezhyne… Vojáci! Nedávejte se v moc těch netvorů — opovrhují vámi — činí z vás otroky — poroučejí vám, jak máte žít, jak máte jednat, jak myslit a jak cítit! Těch, kteří vás cvičí — krmí — a pěstují jako dobytek určený za potravu pro děla. Nedávejte se v moc těch zrůd — lidí se strojem místo mozku, se strojem místo srdce! Nejste stroje! Nejste dobytek! Jste lidé! Máte v srdci lásku k lidstvu! — Nechtějte nenávidět! Nenávidět umí jen nemilovaný — a zrůdný tvor! Vojáci! Nebojujte za otroctví! Bojujte za svobodu! V evangeliu sv. Lukáše stojí psáno: ‚Království Boží jestiť mezi vámi‘. — Nikoli v jedinci, nebo ve skupině lidí, nýbrž v lidech všech! — Ve vás! Vy, lidé, máte moc — moc tvořit stroje. Schopnost tvořit si štěstí! Vy, lidé, máte moc, učinit si z života ráj. Proto — jménem demokracie — užijme té své moci — spojme se všichni. Bojujme za nový svět, za slušný svět, kde každý nalezne práci — kde mladým pokyne budoucnost a starým bezpečné zaopatření. Takovými sliby dostali se ti netvorové k moci. Ale lhali! Své sliby neplní a nikdy nesplní. Diktátoři osvobodili sebe a zotročili lid! Dejme se do boje za splnění těch slibů! Do boje za osvobození světa, za odstranění národnostních přehrad — za vymýcení hrabivosti, nenávisti a nesnášenlivosti. Do boje za rozumný svět, v kterém pokrok povede k štěstí nás všech. Vojáci, ve jménu demokracie, spojme se!“
Vzpomínka byla uveřejněna již po projekci částečně dabované kopie pro tisk. Bohužel se opět nedozvídáme, kdo byl oním „hercem s nejkrásnějším hlasem“. Česká premiéra Diktátora se uskutečnila 10. října 1947.Filmové noviny. Ročník 1. Číslo 38. 20. září 1947, s. 10. píše:Rudolf Myzet: Vyprávění o Chaplinovi II.
„…‚Diktátor‘, zvláště jeho závěrečný monolog; je poselstvím míru, kterým promlouvá ke všem lidem dobré vůle a dodává sily a víry všem národům, které poslední válka postihla. I Československu. Vzpomínám si, že při rozmluvě s inž. Linhartem řekl, že by si velmi přál, aby tento monolog filmu byl srozumitelný každému občanu válkou postiženého Československa, aby byl proto namluven česky, a to hercem s nejkrásnějším hlasem.“
