Amok, kletba tropů / Amok

[Historik]

Amok.jpg (75.03 KiB) Zobrazeno 5668 x

Info: IMDB | ČSFD | FDB

V českém znění: ...

Česká synchronizace: Bohumil Štěpánek
Vyrobilo: AB Barrandov pro Grandfilm 1934

[Historik]

Původní název filmu Amok (někdy též uváděno ve tvaru Amok ...!) byl v československé distribuci doplněn podtitulem Kletba tropů, z čehož vznikly varianty českého názvu Amok, Amok!, Amok, kletba tropů, Amok ...! (Kletba tropů), příp. i jiné.

Výjimečně založen profil s tak malým množstvím informací, naděje na získání dalších je po shlédnutí dabované kopie minimální, snad ještě v písemných archiváliích. I když se dochovaly původní české úvodní titulky, dabéři a tvůrci českého znění v nich nejsou uvedeni. Pouze jméno Bohumila Štěpánka uvedené pod názvem profese České titulky, i když z písemných pramenů vyplývá, že byl autorem českých dialogů (této profesi se věnoval až do konce 70.let) a možná, že se pod názvem Česká synchronisace skrývají i činnosti, které bychom dnes nazvali režií českého znění.

Podle sledu informací ve filmových periodikách byly pravděpodobně v červenci 1934 uskutečněny přípravné práce, v srpnu vlastní natáčení a v září laboratorní zpracování dabingu. Dobový tisk konstatoval, že "shakespearovský překladatel" Bohumil Štěpánek „vymyslil dialogy s takovou pečlivostí, že jste ohromeni tím, že na většině míst skutečně není možno poznat, že tu někdo jiný otevírá ústa a někdo jiný dodává hlas“. Jinými slovy, ale v podobném duchu, chválili český dabing i jiní autoři filmových článků.

Po asi desetiminutovém úvodu bez mluvených dialogů je dabovaných postav poměrně hodně, několik ženských hlasů, ještě více mužských a také jedna dětská role. Dabing zní podobně jako české zvukové filmy té doby (koneckonců byl vyroben v ateliérech AB na shodných aparaturách), neprojevuje se tedy onen efekt, kdy nové dabingy na takto staré filmy i přes nespornou snahu (zejména v ČST-ČT) prostě znějí divně.

Bohužel nikdo z přítomných nepoznal hlas žádného českého herce, či raději rekněme speakera, neboť v té době se dabingu nevěnovali jen divadelní a filmoví herci, také také rozhlasoví hlasatelé (Dobrovolný) a technici (Svára, Gebert ...). Pouze jsme se shodli, že podle přízvuku šlo nejspíše o dabéry pražské, což i odpovídá výrobě na Barrandově.

Kromě vyložené chyby při laboratorním zpracování, kdy došlo v závěru filmu v několika větách k posunu synchronu asi o 2 vteřiny a několika menším nesynchronostem v průběhu filmu, dobový tisk nelhal. Synchonizace zvuku na obraz je skutečně vynikající. Mezi dialogy jednotlivých postav i mezi větami téže postavy s delšími přestávkami je však ve zvuku znatelné "lupnutí", což naznačuje, že přesná synchronizace nebyla vždy výsledkem přesného "nasazení" dabérů, ale že byla dílem střihače (jak je uvedeno na jiném místě, nahrávání na optický záznam zvuku a následné stříhání zvukového negativu umožňovalo synchronizaci zvuku na obraz s přesností až 1/120 vteřiny).

Kopie s českým dabingem je dochována ve výjimečném stavu, téměř bez lepení a vad v obrazu i zvuku.

Podobně jako u filmu Na stopě měl být v Praze vyroben i německý dabing. Přestože jedna zpráva z 21.9.1934 konstatuje, že český i německý dabing jsou hotovy, německý dabing pravděpodobně nebyl vyroben nebo přinejmenším nebyl distribuován. Podle jiné zprávy totiž od jeho výroby společnost upustila, neboť uvedení v němčině bylo na základě smlouvy Klagfilmu a AB zatíženo nepřijatelnými licenčními poplatky ve výši kolem 50 000 Kč. Této změně by mohla odpovídat i následující skutečnost. Úvodní titulky jsou dvojjazyčné, české a německé. Taktéž mezitulky, kterými se podle tehdejších zvyklostí prostřihával obraz při pohledech na nápisy, dopisy, telegramy, vzkazy, noviny, časopisy apod. jsou asi do poloviny filmu česko-německé. Zjevně se tak šetřilo, aby zvukový negativ českého i německého dabingu mohl být montován na jediný obrazový negativ. Také to nasvědčuje výrobě obou dabingů na jednom místě. Pokud by se pro československou distribuci německé verze používal dabing výrobený v Německu, jednalo by se jistě o dvě odlišné obrazové kopie. Ale asi od poloviny filmu jsou mezitiulky už jen české. Mohlo tak v průběhu přípravy negativu dojít ke změně v počtu vyráběných jazykových verzí. Ale to je samozřejmě jen spekulace.

[anderson]

Historik, kedze si ten dabing pocul na vlastne usi, nemohol by si urobit nejake vlastne porovnanie medzi tymto unikatom a nejakym klasickym Barrandovskym kinodabingom 60. alebo 70. rokov ? Zaujimalo by ma ci tam je na prve pocutie nejaky markantny rozdiel (zvukovy mix, ruchy a pod.) alebo ci ten predvojnovy dabing povedzme znie ako klasicke ceske filmy 30. a 40. rokov. Celkom by ma to zaujimalo. Vopred dakujem.

[Historik]

Jelikož se necítím být schopen to posoudit, pokusím se alespoň zprostředkovaně uvést názor nejpovolanějších - zvukařů Václava Hálka a Lubomíra Zajíce - na tři nejstarší dialogové dabingy z první poloviny 30.let.

Jak už je uvedeno u jednotlivých témat, byly u filmů Na stopě a Marie, propuštěna z morálních důvodů nahrané české dialogy vstříhány bez smíchání s hudbou a ruchy mezi originální části bez dialogů. Tento způsob samozřejmě působí "násilně", ale profesionálové se na něj dívají shovívavě zřejmě jako na výsledek daných možností (již v té době byly obecně větší, ale výrobce dabingu je nemusel mít k dispozici).

Film Na Stopě vyznívá hůře v tom, že v dabingu nebyly respektovány zvukové zákonitosti v exteriéru, dabing byl zřejmě nahráván ve větším studiu bez akustických korekcí, takže se silně projevil efekt "tělocvičny". U filmu Marie, propuštěna z morálních důvodů je zase zásadní chybou zvuková nevyváženost jednotlivých scén i jednotlivých složek v jedné scéně. To je však problém i originálu (resp. cizojazyčného dabingu, z něhož vznikal český dabing).

Samotná synchronizace českých dialogů na obraz je u těchto filmů spíše špatná, místy ale dobrá. Jelikož nejsou jasně patrné dodatečné střihové úpravy, byla to zřejmě otázka momentálního úspěchu či neúspěchu dabéra při nasazení na obraz.

Dabing filmu Amok, kletba tropů je ve všech směrech "jiná liga". České dialogy jsou standardně a většinou vyváženě smíchány s hudbou a ruchy. Jak vyplývá z písemných pramenů, byly již k dispozici mezinárodní zvukové pásy, hudba a ruchy jsou tedy zřejmě původní. Zřejmě díky pečlivému provedení i dodatečným střihovým úpravám při montáži zvukového negativu se až na malé výjimky dosahuje vysoká synchronnost zvuku na obraz na začátku a konci dialogu. Se synchronností celého textu (i uprostřed delších vět) je to horší, ale taková schopnost bývala výsledkem až delších zkušeností.

Celkově lze zvuk dabingu Amoku přirovnat českým zvukovým filmům té doby (téměř jistě se natáčely na totožných aparaturách společnosti AB). Rozdíl s nám známými a dostupnými dabingy SÚZF a FSBd z 60. a 70.let tu tedy je stejně jako ve zvuku českých filmů, profesionálové to poznají, ale podle názoru zvukařů by běžný divák mnohem více zaznamenal naprosto odlišný projev tehdejších herců/dabérů, než technické stránky zvuku.

[Vladajsoucna]

Kdo by chtěl slyšet ukázku toho, jak asi vypadal dabing v 30. letech, ale nemá čas na projekce v Ponrepu, tomu doporučuji ke shlédnutí slavnou Machatého Extási z roku 1932. Tento film samozřejmě nelze zařadit mezi dabované, protože výroba je česká, ale účinkují zde zahraniční herci, kteří jsou v některých místech (film obsahuje minimum dialogů) přemluveni do češtiny. Film mám osobně moc rád, ale ty dialogy jsou z dnešního pohledu hodně směšné (jde nakonec o červenou knihovnu). Jde tedy pokud se nemýlím také o první český film, ve kterém jsou použity postsynchrony.

[Newmy]

V časopisu Záběr (5/1982) jsem našel tuto informaci: Vladimír Šmeral - Valerij Inkižinov (Maté a Amok)

[Josef Nožička]

Bude pravdivá. Na jejím základě jsem našel i další:

Český dialog provedli naši výborně mluvící herci: J. Lhotová, Šmeral, Deml a maličký Ehrlich.

Lhotovou potvrzuje i Polední list, 14. 10. 1934, s. 4.

Tzn. Jarmila Lhotová - Marcelle Chantal (Helena) a Vladimír Šmeral - Valerij Inkižinov (Maté) + (Amok).
„Deml“ by teoreticky mohl být německý herec Paul Demel (uváděn též jako Pavel Demel).
„Maličký Ehrlich“ by mohl být syn ředitele Grandfilmu Roberta Ehrlicha a de facto producenta české verse, zajišťujícího již výrobu dabingu k filmu Marie, propuštěna z morálních důvodů.

Inkižinov hrál ve filmu dvojroli.

A mimochodem, české dialogy k filmu Muž z Honkongu, kde Inkižinov hraje mistra Goh, napsal rovněž Bohumil Štěpánek. Je tedy možné, že díky němu máme co dělat s momentálně asi nejstarším doloženým případem spjatého dabéra…

[Newmy]

Skvělá práce, tak já jen doplním, že v tom případě bude ta dětská role Saša Ehrlich, po emigraci jako Sasha Erlik.

[Josef Nožička]

Paráda!
Je to krásné, když se ty mezery najednou tak hezky zaplňují.
Škoda, že jsem tenkrát před lety nemohl jít na tu projekci – teď mě to mrzí o to víc.