Rapsodie Baltu / Rapsodia Bałtyku

Nové i ty starší

Moderátor: ReDabér

Odpovědět
Historik
Příspěvky: 2790
Registrován: 17 lis 2009 18:59
Bydliště: Praha

Rapsodie Baltu / Rapsodia Bałtyku

Příspěvek od Historik »

Rapsodie Baltu.jpg
Rapsodie Baltu.jpg (38.35 KiB) Zobrazeno 3553 x
Info: IMDB | ČSFD | FDB

Hrají: Barbara Orwid/Baška Orvidová (Ewa Zatorska/Eva Záhorská), Maria Bogda/Marja Bogda (Janka Zatorska/Jana Záhorská), Adam Brodzisz (Adam Halny/Adam Šťastný, poručík), Mieczysław Cybulski/Mečislav Cybulski (Zygmunt Zatorski/Zikmund Záhorský, poručík), Jerzy Marr/Jiří Marr (Jerzy Jedyński/Jiří Janovský, poručík), Lala Górska/Lala Gorská (Jędruś Zatorski/Jiříček Záhorský), Stanisław Sielański/Stanislav Zeliňski (Przędza/Petr, sluha), Paweł Owerłło (velitel Zieliński), Maria Kaupe (zpěvačka), Monika Carlo (Franciszka) a další.
V českém znění: M.Charvátová, J.Macourková, J.Čihovská, Ž.Čihovská, V.Piskáček, Ad.Horálek, Vl.Kuřátko, K.Čihovský, Fr.Čihovský, Fr.Líbl a další.

Zvuk: Ing.Sláva Nečásek
Hudba: Erno Košťál
Zvuková kopie: Herafilm Praha
Vyrobila: Avantgardní artistická filmová industrie Praha pro Kytkafilm 1937
Historik
Příspěvky: 2790
Registrován: 17 lis 2009 18:59
Bydliště: Praha

Re: Rapsodie Baltu / Rapsodia Bałtyku

Příspěvek od Historik »

Další dochovaný dialogový dabing hraného filmu z 30.let. Jak už bylo uvedeno v tématu Historie českého dabingu, příliš se nepovedl a dobový filmový tisk uváděl, že "český dubbing kulhá v pathetickém přednesu řeči a otrockém překladu polštiny". Distribuční společnost Kytkafilm za špatný dabing údajně žádala náhradu 65.000 Kč na ateliéru AAFI, který dabing vyrobil. Další informace o tomto sporu jsem však už nenašel. Projevy jsou skutečně patetické a překlad je asi opravdu otrocký - např. když jeden námořník představoval druhého, neřekl "jmenuje se", ale "nazývá se". Více o jazykové stránce možná napíše kolega.

Dabing je však v mnoha směrech zajímavý.

Předně je zajímavé totální počeštění. Máte pocit, že jde o český příběh a že předválečné Československo mělo zdatné námořnictvo. Počeštěny jsou nejen jména postav (což se někdy dělá dosud) a jména herců (což je pozůstatek z mnohonárodnostního Rakouska a dělalo se běžně ještě za první republiky), ale také příjmení postav - např. z Jerzyho Jedyńskiho se stal Jiří Janovský. Výjimečně proto uvádím jména herců a postav v originále i české verzi, přestože je nelze spolehlivě spojit s dabéry.

Počeštění se projevuje i v dalších detailech. Např. když jeden námořník potřebuje nechat rozhodnout náhodu, použije minci. Namísto obvyklého "panna nebo orel" (pochází z poloviny 18.století, kdy byl na většině mincí na lícní straně portrét Marie Terezie v mladém věku a na rubu rakouský orel) použije "lvíček nebo číslice", což odpovídá většině tehdejších československých mincí, kde byl na lícní straně malý státní znak (český lev se slovenským srdečním štítem) a na rubu hodnotové číslo. Většina polských mincí té doby však měla na líci polskou orlici a na rubu hodnotové číslo.

Všechny detailní záběry na písemnosti byly podle tehdejších zvyklostí přepsány do češtiny, nasnímány a vstříhány do originálu. Legrační jsou dva telegramy na formulářích Pošty československé s podacím razítkem PRAHA 15.

Úvodní české titulky se dochovaly a poprvé (na rozdíl od Stopy, Marie a Amoku) obsahují i údaje o dabérech a tvůrcích českého znění. Kromě V.Piskáčka, což by mohl být herec a režisér Václav Piskáček a Ad.Horálka, což bude herec Adolf Horálek, jména naznačují, že asi nešlo o známé herce, resp. vůbec nemuselo jít o herce. Na dabingu se zjevně podílela zejména rodina Čihovských.

Technicky je dabing proveden podobně jako Stopa a Marie, tedy nahrané české dialogy jsou vstříhány do originálu bez smíchání s původní hudbou a ruchy. Při snímání dialogů nebyly respektovány některé principy akustiky, v exteriérech dochází chybně k odrazům zvuku, což odpovídá nahrávání ve větším uzavřeném prostoru bez akustických bariér, takže se projevuje efekt "tělocvičny". Samotná synchronizace zvuku na obrazu není zdaleka tak dobrá, jako v Amoku, ale místy je povedená.

Ve výsledku však vychází dojem z tohoto dabingu mnohem lépe, a to ze dvou důvodů. Jednak alespoň na nejdůležitějších místech je český dialog podložen alespoň nejnápadnějšími ruchy (cinkání skleniček při přípitku, zvuk motoru přehlušující rozhovor), natočenými zřejmě současně s nahráváním dialogů. Jednak je to díky hudbě. Jako autor hudby je v původních pramenech uveden pouze polský skladatel Tadeusz Górzyński. V úvodních českých titulcích je na prvním místě uveden Erno Košťál, Górzyński pak na druhém místě. Košťálova práce se tedy nepochybně vztahuje k dabingu. Těžko určit, které části jsou původní a které Košťálovy (bylo by třeba znát originál), ale svižné kusy mezi dialogovými scénami opravdu znějí jako česká hudba a zvuk českých big bandů té doby, pokud si tedy můžeme dovolit toto trochu povýšené odlišení od hudební produkce ostatních evropských států. Hudební čísla v každém případě končí zcela nenásilně těsně před českým dialogem a opět začínají po českém dialogu. Jedná se tedy zřejmě o hudební dodělávky přesně podle potřeby dabingu. Jen zcela výjimečně je touto hudbou podložen český dialog. V titulcích bohužel není uvedeno, kdo hudbu nahrál, zda se jednalo o stálé těleso či příležitostně sestavený ("studiový") orchestr. Tato hudba by si zasloužila bližší analýzu, které části jsou Košťálovy a zda se jedná o původní práci pro dabing nebo jiná jeho převzatá práce.

Na rozdíl od Amoku dopadla nevalně dětská role. Chlapečka Jiříčka Záhorského hraje děvčátko a dabuje zřejmě dospělá žena. Místy šišlá, místy nikoliv.

A konečně na rozdíl od Marie a Amoku, kde byly písně ponechány v originále, je v tomto filmu nadabována i jedna píseň. Synchronizace zvuku na obraz je však v ní velmi nepřesná.
Josef Nožička
Příspěvky: 547
Registrován: 01 srp 2009 21:02

Re: Rapsodie Baltu / Rapsodia Bałtyku

Příspěvek od Josef Nožička »

Dobové odsudky jazykové kvality byly velice oprávněné, protože český jazyk v překladu dostal dosti na frak. Nešlo totiž o překlad v pravém smyslu slova, ale o „polopatické“ počeštění polských dialogů. Zejména ve frázích ony „české“ věty drhnou - už zmíněný problém „nazývat se“ (nazywać się - jmenovat se), nebo „V čem to spočívá?“ (v místě, kde z logiky věci má být „Copak to je?“, nebo „Copak to děláš“)
Nadužívání cizích slov, pro polštinu ovšem typické, podobně jako v ruštině (Butterbrot - бутерброд apod.), nebylo nahrazeno českými ekvivalenty, a došlo tak ke směšným situacím, kde např. místo správného „Jsem (z něj) nadšená!“ jsme slyšeli „Jsem enthusiastka!“ (V originále patrně entuzjastka.) Nebo „Proč jsi antipatická?“ v okamžiku, kdy by věta měla znít asi jako „Co proti Adamovi máš?“ případně třeba „Protiví se ti?“
Zkrátka, na to, kolik práce si dali „překladatelé“ s vytvořením pseudočeskoslovenské reality, dialogy velice odbyli.
Neschopnost odpoutat se od originálu (nebo usilovná snaha vytvořit „identickou národní verzi“) způsobila i nepřesvědčivost hlasových výkonů. Poláci přece nemluví, Poláci „vyzpěvují“, „švitoří“. Česká intonace je značně jiná a nutit české interprety k převzetí i tohoto výrazového prostředku, vede do propasti – což se stalo právě Rapsodii Baltu. Ženské hlasy působily velmi afektovaně, příměr v českém filmu by se dal snad najít v roli konzulovy dcery v podání Marie Grossové ve filmu To neznáte Hadimršku (nebo i v jiných jejích rolích, což nás chvíli v sále vedlo k úvaze, že by mohla být jednou z dabérek, půjde ale nejspíš jen o sugesci způsobenou podobou s polskou herečkou). Velmi zvláštně pak působily výkony mužských hlasů, které se musely do intonačních výšek nutit. Zde už český příměr ani nenajdeme - i specifická dikce Antonína Streita ve filmu U pokladny stál je vzhledem k Rapsodii Baltu jen „na půli cesty“.
Tyto dva faktory vzbuzují při poslechu do určité míry buď odpor, nebo resignovaný smích - tady bude asi ono jádro neúspěchu a budoucího soudního sporu.
Erno Košťál byl v českých titulcích uveden nad polským skladatelem. Napovídalo by to i tomu, že ne všechny hudební pasáže jsou z originálu, nebo že z něj bylo použito jen málo. Důvod dabingový tu ale nejspíš úlohu nehraje, protože podkreslených dialogů je minimum, vesměs se hudba „utne“ - někdy i trochu komicky. Zdá se, jako by se úpravcům původní hudba nelíbila a nahradili ji novou, jejíž zvuk a aranžmá - jak zmínil Historik - připomíná české swingové orchestry meziválečné doby.
Mezi dabéry jsme odposlechli „známý hlas“ ze soudobých čs. filmů - týká se to role poručíka Janovského. Jeho identifikace ale pluje „na vodě“ (jako u správného námořnického filmu :) ). Zda jde o Václava Piskáčka bude nutno zjistit, ale i tak půjde o údaj jen podružný a zatím jen subjektivní.
Jinak můj dojem z celého filmu je stejný, jak napsal Historik. Je jen škoda mravenčí práce úpravců na špatných místech.
Odpovědět

Zpět na „Filmy“