od Historik » 18 bře 2011 19:39
... u prvního článku doplněna přesná citace a zde ještě jiný jeho zajímavý článek, tentokrát o titulkování zvukových filmů v raném období zvukové éry filmy, tedy vlastně o podtitulcích, které na rozdíl od předcházejících mezititulků němých filmů vyžadovaly vyvinutí nových technologických postupů:
Dr. J.Svára: Technika zvukových titulků
Snad žádný divák si neuvědomí, když sedí v kinu a dívá se na zvukový film s titulky, kolika rozmanitých technických úkonů bylo třeba, aby se titulky dostaly do filmu vůbec a zvláště na správná místa.
Nejdříve promluvím o zahraničním způsobu práce, když je po ruce negativ filmu. Jedním z nejčastěji používaných systémů práce, je práce s tak zv. šablonou. Nejdříve se na normální kopii filmu označí s pomocí zvukového odposlouchacího stolu místa, kde začnou titulky a kam až budou vkopírovány. Zde právě se děje nejvíce chyb, poněvadž tyto práce provádí personál neznalý češtiny a vyměřuje délky titulků buď příliš dlouhé nebo nejčastěji velice krátké, takže titulek není možno přečísti - nehledě k tomu, že titulek bývá vůbec špatně umístěn, (na př. dříve nebo později, než zazní přeložený dialog).
Pak se vezme čistý film (blank) a od pevně stanoveného začátku každého dílu, (startu) se odvinuje právě tolik, kolik činí vzdálenost mezi počátkem a prvním titulkem. Dojde-li se k titulku, nalepí se na onen blank negativ titulku a když je titulek u konce, pokračuje se opět s blankem až do konce dílu. Tak vznikne co do metráže úplně stejný pás filmu jako původní film, skládající se z blanku a titulkového negativu a to je právě ta, t.zv. šablona.
Šablona se nyní vloží současně s negativem filmu do kopírovacího stroje a vznikne tak kopie, která má tam, kde byl v šabloně blank, čistý obraz a tam, kde byl v šabloně titulek, titulek v obraze. Přes všechnu péči se stává, že titulky nejsou nikdy ostré, poněvadž paprsky ze světelného zdroje dopadají teprve přes šablonu a negativ na positiv, scény bývají zamžené, poněvadž blank není nikdy absolutně čistý a titulky se někdy pohybují, poněvadž kopírka táhne jen s námahou tři filmové pásy (šablonu, negativ, positiv) najednou, poněvadž je zařízena jen na dva pásy (negativ a positiv).
Nyní užívají v zahraničních laboratořích zlepšeného systému umísťování titulků a to promítáním do negativu. Tento postup práce representuje stroj Francouze Debriea, označený „Matipo T“. Kopírkou prochází negativ, který má v určitých místech značky. Projde-li značka kontrolním přístrojem, promítne se do negativu titulek, zachycený ne na titulkovém negativu dlouhém podle toho jak toho titulek vyžaduje, nýbrž pouze na jednom filmovém okénku. Je to tedy jakási zjednodušená šablona, která má jen tolik titulkových okének, kolik je titulků. Mezi těmito titulky je vždycky jedno okénko volné pro pohyb v kopírce, ale celek je přece jen značně kratší - nějakých 10 metrů proti dřívějším 2500.
Laboratoř A-B je taktéž vybavena podobnými stroji tohoto moderního systému a opatřuje prozatím cizojazyčnými titulky české filmy pro cizinu.
Zdejší filmové laboratoře pracovaly až dosud nejobtížnějším způsobem ze všech - t. j. dublováním. - Příslušné partie původní kopie, kde se měl zakopírovati titulek, se z kopie vystřihly, z positivu se zhotovil negativ (dubleta), do tohoto negativu se teprve umí¬stil fotografickou cestou titulek, načež se ony části s titulky zalepily do kopie. Je na bíledni, že obtíže vyskytující se při této práci byly obrovské - zvuk i obraz dublet musily být naprosto shodné s kopií a slouží jen ke cti našim laboratořím, že obstály vždy čestně v této práci, k níž měly v poměru proti snadné zahraniční práci daleko menší čas k odvedení svěřeného úkolu. Obtíže se ještě zvyšovaly nepříznivým stanoviskem biografů k tomuto druhu práce a půjčovny i laboratoře se pak ocitaly v málo záviděníhodné situaci.
Poslední novinkou v tomto oboru je metoda norského vynálezce L. Eriksena, který na ní pracoval hned od počátku zvukového filmu. Do původní kopie (positivu) se umísťují bez rozstřihování (a také bez dublování) suchou cestou titulky, které jsou čitelnější než titulky zakopírované v cizině, poněvadž odsunutá emulse filmu vytvoří kolem písma nepatrný stín, umožňující čitelnost titulku nejen na bílých plochách, ale i dokonce na úplně čistém (beze scény) blanku!
Musím ještě podotknouti, že o mnoha technických detailech nebylo mi možno se zmíniti v rámci tohoto článku, kde jsem se snažil alespoň v hrubých rysech nastíniti postup práce při pomocném, ale nikoliv bezvýznamném odvětví filmové výroby.
Film, 7, 1.7.1932, s.2.